Richard Brabec

Děkuji za slovo, vážené paní poslankyně. Navážu na to, co tady padlo, dvěma poznámkami. Jedna z nich je ta, že průběh povodní, jak si je pamatujeme z roku 1997, 2002, 2006, 2010, 2013, jasně ukázal, že historická paměť vyhasla před tím rokem 1997, což byla vlastně největší povodeň novodobá. A když se podíváme, kde stavěli naši předci nebo předpředci, tak zjistíme, že oni tu historickou paměť měli. A pak se samozřejmě nelze divit tomu, že pokud někde padesát až sedmdesát let ta voda nestoupla takhle dramaticky, nebo dokonce katastroficky, aby brala životy, jak se stalo v těch katastrofických povodních minulých let, tak si ti lidé mysleli, že už něco takového nepřijde. Ale ono to přišlo, přišlo to opakovaně a ten ráz počasí, který se obávám, že nás čeká v dalších letech, bude vést k větší extremizaci. Takže klidně může být dva tři roky sucho a pak zase přijde nějaká takováhle povodeň. Takže to je jedna poznámka k tomu, co se nám dneska zdá jako dobrý nápad. A druhá poznámka je to, že si skutečně velmi dobře pamatuji ty debaty ještě za mého působení na ministerstvu, a tady se projevuje určitá - už na to narazil pan kolega Král - vlastně dvojkolejnost, protože ten zákon o vodách je sice de iure zákonem, který předkládá ministr životního prostředí, ale zrovna v této situaci by tady bylo daleko zásadnější slovo ministra zemědělství, který je člověk, který má pod sebou správy povodí, a aktivní povodňové zóny a ty výhrady logicky přichází hlavně od podniků povodí, protože ony mají ty nejlepší zkušenosti, a bohužel i ty nejhorší zkušenosti s tím, co se děje, když pak přijde ta voda rychle. Takže prosím, i tohle je potřeba vzít v úvahu. Děkuji.