Jaroslav Foldyna

Paní předsedající, moc děkuju, že jste mi udělila slovo. Dámy a pánové, budu obhajovat smlouvu o splavnění Labe. Svoji část profesního života jsem věnoval tomu, že jsem na Labi pracoval, od funkce lodníka přes kormidelníka až po kapitána a přístavního kormidelníka v Hamburku. O čem tady vlastně mluvíme? Já se nebudu politicky zabývat tím, proč TOPka usilovně bojuje proti tomu. Není to věcné, je to osobní, věc náměstka pana Tesaře, který má spor s jedním rejdařem, ale to tady nebudu rozebírat, protože byste se všichni smáli. K Pirátům se vyjadřovat nebudu, nevím, jestli tomu rozumějí, o čem tady mluvili. A řeknu vám pár věcí. Podívejte se, na Labi je vybudováno v České republice 21 plavebních komor. Spád řeky Labe od Pardubic do Střekova jsou 4 až 5 promile. Spád ze Střekova na státní hranici je 20 promile, to znamená, řeka je tam úplně jiná a morfologie dna je kamenitá, čili nám nezbývá nic jiného než v nějakém budoucnu vybudovat vodní stupeň v Děčíně tak, aby to vyhovovalo tomu. Co přepravujeme po Labi? O čem tady mluvíme - jestli to Česká republika potřebuje, či nepotřebuje. Tak podívejte se, jsou to sypané substráty. Především se výrazně změnilo - moc zboží, které jde přes řeku. Jsou to sypané substráty do zemědělství - my dovážíme tisíce tun sójových šrotů, bez kterých se neobejdeme, naše zemědělství se bez tisíců tun sójových šrotů z Argentiny, které se nakládají v Hamburku v Rethe, neobejdeme, a buď je sem přivezeme za nějakou přijatelnou cenu, to znamená, loď veze v průměru 350, 400 tun, jeden centimetr znamená 4,5 tuny. Na té lodi je jeden motor nebo dva a v zásadě v této chvíli dva lidé. Takže efektivita toho, když sem plave loď, která veze 400 tun, má dva lidi, jeden motor, takže její ekonomický i ekologický význam je výrazný, než když sem jede 40 kamionů než jedna loď. Co dovážíme do České republiky? Dovážíme sypané substráty pro zemědělce v řádech tisíců tun a vyvážíme tisíce tun zemědělských produktů, jako jsou ječmeny a tyto suroviny. Dovážíme chemické substráty, dovážíme apatit, bez kterého se náš chemický průmysl téměř neobejde, a vyvážíme hnojiva. Vyvážíme je a teď ta cena vývozu se vždycky promítá do ceny práce a konkurenceschopnosti. Ve chvíli, kdy nebudeme mít řeku Labe tak, jak ji třicet let téměř nemáme - přátelé, když byl listopad 1989 a byl jsem přístavním kormidelníkem v Děčíně, těšil jsem se na to, jak se bude rozvíjet Československá plavba labsko-oderská, podnik, který existoval sto let, a pravicoví komsomolci udělali to, že ten podnik už neexistuje. Měli jsme přes tisíc lodí říčních, měli jsme přístavy v Hamburku, v Magdeburgu, v Braunschweigu, jezdili jsme po celé Evropě. Dneska Československá plavba labsko-oderská nebo labská neexistuje. Komsomolci, kteří říkají, že všechno vyřeší trh, vyřešili to, že jsme v rukou autodopravy a přetížené železniční dopravy, kdy koncový spotřebitel, to znamená chemický průmysl, zemědělci, metalurgie a investiční celky - od nás se vyváží významné investiční celky, zejména přístav Mělník je připraven na to a je to takový přístav pro velké celky - prostě nemůže nasmlouvat spedice, že to přivezeme v červenci až v září. My nevíme, jestli voda bude, nebo nebude. Sešel se tehdejší pan premiér Nečas s paní Merkelovou a podepsali memorandum o budování řeky Labe. V tom memorandu byla i tato smlouva o Labi, kterou tady brzdí TOP 09 už úspěšně několik let, protože, jak jsem říkal, ty osobní důvody - a nechtěl bych vám je tady povídat, protože to byste se smáli, o co tady jde, ale nechám si to pro sebe - byly hrozné. Takže já vám chci říci, že děkuju všem, kteří zvednete ruku pro tu smlouvu, protože zvedáte ruku pro Českou republiku. Děkuju vám.