Jan Bureš

Děkuji za slovo. Musím reagovat na pana kolegu Kotta, který tady před chviličkou vystupoval. Možná bych mu připomněl, že rebonitace půdy probíhala někdy v sedmdesátých letech, to už máme dneska možná čtyřicet, možná padesát let, kdy se hodnotilo, jakou kvalitu má půda v České republice, a rozdělovalo se do těch kategorií, od té nejkvalitnější, od těch jedniček, dvojek, až po ty nejméně kvalitní. Od té doby se samozřejmě ta půda podstatným způsobem změnila a rebonitace probíhá v takovém řádu, že abychom zjistili, jaká je skutečná její hodnota, trvalo by to možná několik stovek let při současném tempu, jakým ta rebonitace probíhá. To znamená, dneska říkat, že zabíráme tu nejkvalitnější půdu pro to či pro ono, je, jak říkal kdysi náš pan předseda, jsou to falešná a prázdná slovíčka, protože ta půda třeba už dávno takovou hodnotu nemá a jenom úředně je někde napsáno, že má třeba hodnotu jedničky anebo že má hodnotu číslo dvojky. Je potřeba si uvědomit, že někdy je i ve strategickém zájmu naší republiky třeba umožnit výstavbu logistického areálu. Uvedu konkrétní příklad. Když přichází investor typu třeba mikročipů, kterého určitě bychom všichni rádi v České republice přivítali i z hlediska bezpečnosti České republiky, tak ten investor si obvykle tu logistiku nepořizuje sám, logistika je obvykle pořizována outsourcingem, přichází s ním nějaká jeho firma spolupracující, se kterou má třeba dobré kontakty již ze své domoviny nebo z nějakých jiných zahraničních destinací, a někdy se to prostě může stát, že ten investor by měl stavět třeba na brownfieldech, což určitě všichni podporujeme, ale prostě jinde než na půdě bonity I nebo II se ten logistický areál pro jeho subdodavatele postavit nemá. A protože si dneska státy konkurují a shání investory, tak nám nezbývá nic jiného podle mého názoru než mít v zákoně takovou možnost dát výjimku i pro takového investora. Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. Poprosím s faktickou poznámkou pana poslance Kotta.