Ivan Adamec

Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já jsem to neřekl ve své úvodní zpravodajské zprávě, ale když jsem vás tady poslouchal, tak bych na to chtěl zareagovat. Moc mě mrzelo při prvním čtení, že tady vznikl odpor, aby to řešil hospodářský výbor, ale já si myslím, že je to hospodářský problém. Samozřejmě ochranu půdního fondu všichni chceme, to si řekněme na rovinu, všichni to vítáme. Na druhé straně si musíme říct ale nějaké podmínky k tomu, jak to dělat tak, aby zase neutrpěla ekonomika našeho státu. Když tady slyším, něčeho máme dost, a říkají to lidi prostě jenom proto, že se to musí, tak vždycky rostu. To, jestli je něčeho dost nebo málo, to přece určuje trh. To neurčují žádní sociální inženýři, ani my ne, tak bych prosil, abychom tohle nepoužívali, protože je potřeba si říci, že se mění situace vůbec řekl bych v ekonomice jednotlivých států. Mění se totiž obchodní cesty a to je potřeba si říct. Dřív byly cesty pro dostavníky a dneska najdete pozůstatky těchto cest ve zbylých restauracích, které přežily díky turistickému ruchu. Dřív to byly přepřahací ubytovací hostince. Tak to je dáno pryč. Pak byly silnice, klasické okresky, státovky, a dneska přicházejí dálnice, přicházejí železnice. Přece kde budeme budovat tyhlety věci, o kterých se tady bavíme, které se nám nemusí líbit, ale jsou potřeba pro rozvoj naší ekonomiky, našeho průmyslu? Kde jinde než u obchodních cest? Já vůbec neříkám, že máme zabírat půdu někde v lokalitách mimo obchodní stezky, to jsem nikdy neřekl. Musím říct a chtěl bych poděkovat za to, protože my jsme se o tom bavili. My jsme vyvolali kulatý stůl, spoustu jednání, a myslím si, že se blížíme k nějaké rozumné dohodě a ta dohoda nemůže být 100:0. Vždycky to musí být vyrovnané k tomu, aby neutrpělo české hospodářství a zároveň jsme ochránili zemědělskou půdu co nejvíce. Mimochodem, jestli jste si mysleli, že tímto zákonem ji úplně chráníte, tak to není pravda. Vždyť tam jsou výjimky, kdy můžete prostě tu půdu zabrat. Já se vás zeptám: budeme zabírat půdu pro bydlení u dálnice nebo u nějaké železnice? No, to asi těžko, budeme ji zabírat úplně někde jinde. Říkám to proto, že ona je to i z ekologického důvodu jasná záležitost. Ano, jsou tady 4 000 brownfieldů. Většinou jsou to rozpadlé státní statky nebo zemědělská družstva. Dovedete si tam představit nějakou logistiku? No, já jo, ale za cenu toho, že nám budou kamiony projíždět vesnicemi, budou nám ničit okresní a státní cesty a budou otravovat občany, protože prostě ten provoz tam bude nemožný. Tohle všechno jsou problémy, o kterých je potřeba tady otevřeně hovořit, a když budeme říkat jenom jednu stránku, jenom to A, tak musíme taky říct to B. Když neřekneme B, tak je to špatně, to se nám vrátí jako bumerang. Ano, ochraňme zemědělskou půdu, co to jde. Když se podíváte na čísla, kolik jí ubývá, tak jako... a není pravda, že nemůže přibýt. Z rekultivací a z některých projektů se nám zase něco vrací zpátky . Tak ale musíme si říct tedy, že ano, chránit budeme důsledně, ale na druhé straně si nezabijeme svůj ekonomický rozvoj. Je to krásné říkat tady, že je cenná zemědělská půda, ale když tady nebude ekonomika, když nebude rozvoj ekonomického růstu, tak pak to budeme těžce vysvětlovat našim občanům, že se nemáme tak dobře jako v okolních zemích. Česká republika navíc je v centru Evropy, ve středu Evropy. Kde se stýkají ty obchodní cesty? No, v České republice. Tak si tohle řekněme na rovinu, jak to je. Fakt je to hospodářský problém a zároveň problém ochrany zemědělského půdního fondu a my hledáme kompromis. Já jsem žil v domnění, že včerejší jednání ukončilo debaty o některých těch problémech. Evidentně vidím, že ne, že asi se budeme muset o tom bavit ještě dál. Ale rozhodně pokud se na něčem dohodneme v debatách, tak by to mělo platit a neměli bychom už se dál pokoušet, kam až se dá zajít, protože jak říkám, to musí být vyrovnané, nemůže to být 10:0 jak ve prospěch půdního fondu, tak ve prospěch průmyslu. Musíme najít kompromis. Pokud ho nenajdeme, ten zákon stejně v budoucnu fungovat nebude. Tak prosím, uvažujme takhle. Já vám děkuji. Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že zde není už dále žádný přihlášený do obecné rozpravy, tak ji končím. Táži se pana ministra, jestli má zájem o závěrečné slovo v rámci obecné rozpravy? (Ministr: Ne.) Nemáte. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Ne.) Nemá. V tom případě zahajuji rozpravu podrobnou. Jenom připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Poprosím pana poslance Petra Letochu.