Radek Vondráček

Já to možná zvládnu rychle. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, začal bych tím, že jsem byl v Brně, a ptali se mě návštěvníci mé přednášky, co je s tiskem 400, návrhem zákona o zemských znacích a vlajkách, který disponuje neutrálním stanoviskem vlády, který už tu leží dlouho a pod který se podepsalo neobvyklých více jak 70 poslanců napříč všemi politickými stranami a hnutími a jehož výsledkem by měla být tady tato možnost (Ukazuje papír s vlajkami.) při slavnostních příležitostech vyvěšovat krásnou českou - ta se mi moc líbí, krásnou moravskou - ta se mi líbí nejvíc, ale i moc hezkou žlutou slezskou vlajku. My jsme na to téma následně uspořádali s Karlem Smetanou seminář, který, myslím si, byl velmi úspěšný. Vyslyšeli jsme některé námitky heraldiků a vexilologů, došli jsme k nějakému kompromisu a já bych byl moc rád, kdyby se nám podařilo tento tisk v rozumné době zařadit na pořad schůze Poslanecké sněmovny, protože vzhledem k tomu, kolik poslanců ho podepsalo, by si minimálně zasloužil debatu v rámci druhého čtení. Chtěl bych vás poprosit, abyste ho propustili skrze první čtení, a proto navrhuji, aby tento tisk, pro paní předsedající, byl předřazen jako první v bloku prvních čtení, zákonů v prvním čtení, aby byl první v rámci bloku prvních čtení. Jde o to, že od té doby se stala spousta věcí. Měli jsme tu třeba den krojů, který jsme si tady všichni náležitě užili - aspoň doufám, na kterém opakovaně zaznívalo, že všechny okolní země, všechny země Evropy, možná i světa, si svých tradic váží mnohem víc než my sami Češi, že někdy sami vlastně ani nedokážeme prezentovat, jaké kulturní dědictví máme, měli bychom být na něj pyšní. A když třeba některá země předsedá Evropské unii, vyzdvihuje některé ze svých regionů, a to je něco, co se u nás neděje. Já bych byl rád, kdyby tento zákon byl pozitivním podnětem pro to, abychom s tím něco udělali. Nedávám proto pevné zařazení na určitý čas. Já jsem taky dlouho už tady nebyl s tímhle zákonem, ale mám pocit, že pořád přichází nové a nové problémy, nové a nové výzvy, nové a nové neodkladné záležitosti a na tento zákon se trochu pozapomnělo. Má krásné kulaté číslo - tisk 400 - a já vás poprosím napříč politickým spektrem o podporu při hlasování o zařazení tohoto bodu. Tak vidíte, stihl jsem to pod 5 minut. *** Můj druhý návrh je o zařazení tisku 618, který je v pořadu této schůze, a tady navrhuji pevné zařazení jako první bod zítřejšího jednání, což je 17. 4. Jedná se o návrh na vydání ústavního zákona o referendu, o nahrazení peněžní jednotky koruny české peněžní jednotkou euro, o korespondenční hlasování ve volbách a zrušení práva veta v Evropské unii a o přerozdělování migrantů v Evropské unii. Zde nepřekvapivě stanovisko vlády je negativní, nicméně vy všichni víte, že o těchto otázkách hnutí ANO 2011 organizovalo - a stále ještě není ukončena tato akce - petice, u kterých se během pouhých čtrnácti dnů podařilo bez problémů nasbírat více než 20 000 podpisů, a těch podpisů stále přibývá. Jsou to politické otázky, které zajímají české občany, které mají nebo mohou mít zásadní strategický dopad na směřování České republiky, a proto by si zasloužily, aby se k nim lidé vyjádřili. Konání referenda o zásadních otázkách připouští čl. 2 odst. 2 ústavy, když uvádí, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo, a podobně čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. K realizaci referenda o otázce obecného zájmu na celostátní úrovni je tedy zapotřebí ústavního zákona. My zde máme v Poslanecké sněmovně už delší dobu zákon o celostátním referendu. Zatímco občané České republiky mohou realizovat své ústavní právo v rámci obecního referenda, v rámci krajského referenda, celostátní referendum, které předpokládá ústava, nám stále chybí. Ta debata trvá celou dobu, co jsem poslancem v Poslanecké sněmovně, a to už bude jedenáctým rokem. Vzhledem k tomu, že se nacházíme ve specifickém období, kdy stejná koalice vládne většinou v Poslanecké sněmovně, v Senátu a má příznivě nakloněného i prezidenta země, získává možnost doplnit tuto demokratickou mozaiku o vyjádření lidu přímo, jak předpokládá ústava, nový význam. Protože zjevně nejsme schopni pokročit v debatě o obecném celostátním referendu, připravil jsem spolu se spolunavrhovateli zákon, který je nyní veden jako tisk 618, který se ptá na čtyři konkrétní otázky. Je to tedy obdobná legislativní technika, jako u ad hoc referenda o vstupu do Evropské unie. Ty otázky jsou tam čtyři, já je asi nestihnu probrat všechny, ale co se týče eura, odpůrci referenda mohou tvrdit, že se Česká republika k euru přihlásila již v referendu o přistoupení k Evropské unii v roce 2003. To ale nevylučuje nové referendum. Od původního referenda uběhlo přes dvacet let a současní voliči mají právo znovu rozhodnout, nejsou vazaly rozhodnutí předchozí generace. Jde o zásadní politickou i ústavní otázku, která nemá jen ekonomický rozměr, ale souvisí i se suverenitou státu. Argumenty pro zachování koruny či přijetí eura jsou různorodé a je na politických stranách, aby je předestřely voličům v rámci kampaně před referendem. Na voličích pak zůstane rozhodnutí a je to o respektování lidu jako zdroje státní moci. Mimochodem, došlo i k zásadní změně okolností, kdy v roce 2003 euro znamenalo jen měnovou unii, a dnes v sobě měnová unie obsahuje další závazky, které se někdy označují jako duhová unie. Po finanční krizi Řecka i problémech jižních členských států Evropská unie ve snaze zachránit a zachovat euro přistoupila k faktickému rozmělnění závazků dlužníků na státy, které se chovaly odpovědně a extrémně se nezadlužily. Byly zavedeny takzvané eurovaly a změnila se měnová politika Centrální evropské banky včetně nákupu dluhopisů vydaných v eurech členskými státy Evropské unie, což může vyvolat ekonomické problémy všech členů eurozóny při neschopnosti některých států tyto dluhopisy splácet. Tomu se Česká republika vyhnula, neboť není členem eurozóny, ale po přijetí eura by tato politika dopadla i na Českou republiku. I Švédsko se zavázalo v roce 1995 vzdát se švédské koruny a přijmout euro. Během času však ochota Švédů obětovat vlastní měnu vyprchala, došlo k novému referendu o euru v roce 2003 a výsledkem bylo vítězství koruny 56,1 % nad eurem 43,9 %. (V sále je stále hluk.) Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Omlouvám se, pane poslanče, já vám klidně čas natáhnu, ale kolegyně, kolegové, prosím o ztišení! Děkuji. Bruselské orgány to akceptovaly a euro po Švédsku nevymáhaly. Protože ujednání o euru je součástí primárního práva Evropské unie, tedy práva mezinárodního, kde je pramenem práva i obyčej, švédské referendum založilo právní obyčej, že původní závazek přijetí eura nemusí členský stát Evropské unie provést. Švédové nevstoupili do evropského mechanismu směnných kurzů ERM II, který je k přijetí eura nutný. Jiný postup zvolilo Dánsko, které si vyjednalo trvalou výjimku z eura a ponechalo si dánskou korunu. (Předsedající: Čas, pane poslanče!) Proto lze uskutečnit referendum i u nás a já vás žádám minimálně o projednání tohoto zákona, abychom se v debatě posunuli dál. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a nyní je přihlášena paní poslankyně Ožanová jako poslední přihlášená ke změně nebo k návrhu pořadu schůze. Paní poslankyně, prosím.