Vít Rakušan

Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tak také tentokrát asi nebudu úplně krátký, ale musím začít obecným úvodem. Migranti obsadí vaše chaty a chalupy. - Já jsem je tam ještě neviděl, na naší chalupě migranti nikdy nebyli, kromě uprchlice z Ukrajiny, kterou jsem tam vzal zcela dobrovolně. Paní premiérka Meloniová před volbami v Itálii slibovala námořní blokádu. Předvolební rétorika v Itálii zněla: ani jedna loď, nepustíme jedinou loď do přístavu, zablokujeme. Co se stalo potom? No, je po volbách a normální politik se začne chovat pragmaticky, začne uvažovat politicky a začne hledat řešení, která fungují. To znamená, že k žádné námořní blokádě ze strany Itálie nikdy nedošlo, lodě v Itálii přistávají. A děje se pouze a jenom to, že velmi logicky začala paní premiérka Meloniová jako úspěšná premiérka své země hledat řešení, která fungují. Třeba se dohodnout s Albánií o tom, aby migraci externalizovala z našeho území Evropské unie a to řešení se hledalo mimo území Evropské unie. *** Máme tady politiku strachu, která se bohužel vyplácí. Bohužel se vyplácí strašit, bohužel se vyplácí vyděsit lidi k tomu, že potom kácejí stromy a dávají je na koleje, protože prostě a jednoduše jedno hnutí tady u nás, SPD, vyvolalo strach tím, že přijde příliv islámských migrantů. Někdo se lekl a začal konat podle svého. Odseděl si mimochodem za to asi tři roky a za ty tři roky se z České republiky opravdu nestal chalífát a ani se z něj samozřejmě do budoucna nic takového nestane. Migrací už jsme strašeni léta, dlouhá léta. Je to téma, které se vždycky vytáhne v tom předvolebním čase. A teď pár čísel. Počet migrantů, kteří přecházeli přes území České republiky, se v roce 2023, tedy v loňském roce, oproti roku 2022 snížil o dvě třetiny. Letos je v meziročním srovnání ještě nižší. V těch zmíněných detenčních zařízeních, v těch přetížených detenčních zařízeních, o kterých tady mluvíte, máme v současné době 111 cizinců, se kterými se vedou samozřejmě řádná příslušná jednání, tak jak praví naše legislativa. A protože reálné důvody ke strachu našich lidí teď nejsou, tak populisté a extremisté, jak je jejich osvědčenou politickou metodou, která, jak říkám, bohužel funguje a na část společnosti vždycky fungovala, přicházejí s těmi šokujícími obrázky z ciziny, kde migraci a integraci, a to je potřeba si přiznat a v tom se určitě shodneme, v mnoha případech opravdu, ale opravdu nezvládli a ty problémy, které tam jsou, jsou reálné. Obecněji, strašení přece je trvalou metodou, která se i v naší politice používá, a používá se často. Strach z toho, že benzin bude stát sto korun. Zaznělo tady v Poslanecké sněmovně, že bez ruského plynu tady všichni zmrzneme, že naši autodopravci určitě zkrachují, když zrušíme slevu na spotřební dani z pohonných hmot, poštovní služby zkolabují, když zrušíme 300 poboček v České republice. A co jsme slyšeli dneska? Dnes jsme slyšeli dlouhý výčet z černé kroniky ze sousedních států, jak ten který migrant někoho znásilnil, ohrozil a podobně. Tak pokud nám o tohle jde, a já se ale brzy vrátím k tématu, kvůli kterému tady jsem a stojím, tak se věnujme všemu potírání sexualizovaného násilí, což my jako Starostové dlouhodobě prosazujeme a děláme, pomoci obětem domácího násilí, redefinice znásilnění, ale i třeba ta mytizovaná Istanbulská smlouva, která v těchhle chvílích samozřejmě mohla výrazně pomoci, ale zase - chybí ta politická odvaha se pustit do tohohle střetu, protože to asi ty primární politické body nepřinese. To je prostě postup, který mají populisté obvykle. Nicméně je potřeba říct, a na tom se zase všichni shodneme a vykopávání toho rozdílu, umělého rozdílu mezi opozicí a koalicí je úplně nesmyslné, všichni se shodujeme na tom, že migrace je vážný problém současné Evropy. Všichni se shodujeme na tom, že Evropská unie v těch posledních deseti letech, nebo nejdéle pak od migrační krize v roce 2015, v hledání řešení a vůbec v obecném řešení migrační situace v Evropě opravdu selhala. Na tom máme jednoznačnou shodu. A myslím, že máme shodu i v diagnostice toho současného stavu. Ten současný stav je špatný, je dlouhodobě neudržitelný a je na nás všech napříč politickým spektrem, abychom hledali reálná řešení, která opravdu do budoucna budou fungovat. A nikdo tady ani netvrdil a nikdy jste to od nikoho z vládní koalice, od pana premiéra mnohokrát zmiňovaného, ani ode mě neslyšeli, že migrační pakt je definitivním, skvělým řešením veškeré migrační problematiky, (že) teď se zastavuje proud migrantů a už nemáme do budoucna co dělat. Přece to jsou východiska, na kterých se shodneme úplně všichni. Tak to není. Není to, za prvé, ani dokonalý produkt a není to, za druhé, ani žádné definitivní a finální řešení. Stejně tak ovšem víme, že ta současná pravidla - já zdůrazňuji současná pravidla - dlouhodobě nefungují a že byla vytvořena v první dekádě tohoto století, kdy migrační situace vypadala úplně jinak a čelili jsme úplně odlišným výzvám než v současnosti. A pokud nějaká pravidla dlouhodobě nefungují, tak je zcela legitimní se pustit do toho, abychom se je pokusili změnit. Přece to, že je to nefunkční, se naplno projevilo v migrační krizi v roce 2015. Migrační politika v Evropské unii nefunguje ani dnes. Řízení o udělení mezinárodní ochrany jsou pomalá, žadatelé neúspěšní v jednom státě se přesouvají do jiných zemí. Ano, mnohokrát se tady potulují lidé, kteří mají dokonce kriminální minulost, a nám se nevede tyhle lidi potenciálně páchající trestnou činnost z území Evropy dostat. Posloucháme se? Slyšíme se? Na tomhle všem se přece shodneme! Tady definujeme stav, který je teď, a my máme úplně stejný názor jako vy, jako oba dva moji předřečníci, jako lidé v obecné diskusi tady v České republice, že tenhle stav je nepřijatelný, dlouhodobě neudržitelný, potenciálně ohrožující stabilitu Evropské unie jako celku, potenciálně ohrožující bezpečnost jednotlivých členských států. Vnější hranici Evropské unie se nedaří efektivně kontrolovat, nedařily se ani návraty těch, kteří v Evropě azyl nebo jiné pobytové oprávnění nezískají. Neefektivní je screening a identifikace migrantů na vnější hranici. Státy si nedostatečně vyměňují informace v rámci nedokonalého informačního systému. A této situace, ano, a zase se shodneme, zneužívají mafiáni, obchodníci s lidským neštěstím, pašerácké mafie, které na lidském utrpení vydělávají obrovské peníze. Často zaznívá něco o pozvánce v souvislosti s tímhle migračním paktem pro migranty: přijďte do Evropy. Pozvánka pro migranty a převaděče? Vždyť je to přece úplná hloupost! Pozvánkou pro ně jsou ta současná nefunkční pravidla. Pozvánkou pro ně je fakt, že necháme lidi bez pobytového oprávnění dlouhodobě na území Evropské unie pobývat. To, jak systém nefunguje od roku 2015, a to, že evropské instituce, politici se nebyli schopni dohodnout na nějakém funkčním řešení ani jeho základu, to je problém a to je dlouhodobě pozvánka pro migranty přicházející nelegálně na území Evropské unie, ne migrační pakt. Ne migrační pakt, ale současná neřešená situace a dlouhodobá neefektivní řešení jsou pozvánkou pro migranty. Právě nedostatečná koordinace a spolupráce, hledání společného řešení, to jsou přece ty věci, kterých pašeráci chytře využívají a vždycky využívali. Pan předseda Babiš tady řekl větu: pravidla nefungují - a má pravdu. Tím jenom potvrzuje situaci a domněnku a předpoklad, že je pravidla nutné nastavit. Pokud pravidla nefungují, to je popis současné doby, je potřeba najít sérii pravidel, která fungovat budou. Proto se přece Evropská unie dlouhodobě zabývá tím, jakým způsobem nadefinovat nově svoji azylovou a migrační politiku. Nedělat nic znamená zachovat stávající stav. Něco vyjednat se nedařilo od roku 2020. Mimo jiné proto, že představy jednotlivých členských států Evropské unie byly velmi rozdílné. Je to jasné. Je to dáno geografií, jejich zkušeností s migrací, jejich typem migrace. Někde je to cílová migrace, statisíce žadatelů o azyl v Rakousku, v Německu, v našem případě je to migrace tranzitní, co se týká té nelegální. Nemluvím teď o té ukrajinské. *** Kamenem úrazu byly povinné kvóty. Odpor států, mimo jiné střední a východní Evropy. Nakonec stejně ty povinné kvóty jako takové nejenom díky odporu států, legitimnímu, střední a východní Evropy, ony narazily na problém v praxi. Například existovala dohoda s Bulharskem, které se uvolilo přijmout 1 000 lidí, nakonec jich do Bulharska dobrovolně přišlo 16. Ukázalo se, že koncept povinných relokací je nefunkční. Jenom jedna poznámka. Povinné relokace umožňuje současný legislativní stav. Ještě jednou opakuji: povinné relokace umožňují ta pravidla, která platí dnes, nikoliv navrhovaný a Evropským parlamentem schválený migrační pakt. Zároveň s francouzským a naším předsednictvím se podařilo přimět zbytek Evropy, že státy nebudou mít žádné povinné relokace, nebudou, a že si budou moci vybrat ze způsobů solidárního řešení. A jedině takový systém je realistický a potenciálně do budoucna i funkční. Pár věcí, které migrační pakt obsahuje, a myslím, že tady je schválně kolegové přede mnou vůbec nezmínili, a tyhle věci mohou být poměrně velmi užitečné. Hraniční procedura. Lidé, kteří nesplňují pravidla pro udělení azylu, například pocházejí z bezpečných zemí nebo ze zemí naopak vzdálených a mohli si požádat v nejbližší bezpečné zemí, tak tihle lidé budou povinně umístěni do detenčních zařízení. Detenční zařízení a povinná detence příchozích je něco, co obsahuje až nové pravidlo obsažené v migračním paktu. Jednoznačné zpřísnění. Státy na vnější hranici s nimi následně budou muset vést povinné zrychlené návratové řízení. Povinné zrychlené návraty přímo od hranic. Klíčové je i to, že z právního hlediska, a to je nová věc, takzvané no-entry, nejsou tito migranti vůbec považováni za ty, kteří vstoupili na území Evropské unie. Z detenčních zařízení budou vraceni rovnou zpět do země původu. Znovu - nejsou považováni za ty, kteří vstoupili na území Evropské unie. Zcela nová situace. Zpřísňuje se i tlak na země s vnější hranicí, aby nepouštěly migranty dál do Unie, jak se často dnes děje. Pokud totiž státy nebudou dodržovat hraniční proceduru, nebudou oprávněny žádat o relokace, nezískají finanční příspěvky v rámci solidarity a nezískají potenciálně ani tu materiálně-technickou pomoc. Zlepšuje se screening a kontrola migrantů. Budou se jim povinně nabírat biometrické údaje, které samozřejmě usnadní další postup, pokud dojde k sekundárním pohybům těchto lidí po území Evropské unie. Ty by měly být minimalizovány, a pokud k nim dojde, daná osoba bude mít v této zemi zaručeny jen velmi minimální standardy, v podstatě nezbytné životní minimum. Důležitý je i princip spolupráce všech zemí Evropské unie na řešení problému. Už se nebudou podílet jen státy na vnější hranici - Maďarsko, Balkán, Itálie, Řecko, Španělsko, Polsko, Slovensko na východě, Česko. Nebudou závislé ad hoc na pomoci ostatních, protože ta pomoc dostává konečně nějaký systém a řád. A to je dobré nejen pro Unii jako celek, ale i pro nás. Černý scénář Putinova postupu - další migrační vlna z Ukrajiny. Budeme první, kdo bude vyžadovat solidární mechanismus. Budeme první, kteří budou žádat o pomoc, že nezvládáme už přijmout žádné další lidi, protože jsme vrcholně vytíženou zemí i v přepočtu na obyvatele v rámci Evropské unie. Solidarita je flexibilní a jednotlivé státy si mohou vybrat její způsob, jakým ji budou poskytovat: finanční prostředky, relokace nebo poskytování materiálně-technického zabezpečení. Podívejme se na to, co tam opravdu je, a nevybírejme jenom ty části, které se nám hodí. Tento systém funguje i dnes, nově ovšem bude mít právní rámec. I dnes Česká republika vydává finanční prostředky na solidární postup v rámci migrace. V žádné fázi nejsou povinné relokace. A pokud už se tady odvoláváte na tweet paní eurokomisařky Johansson, tak já si dovolím totéž. Začala paní kolegyně Dostálová, tak ať víme, o čem se píše. Můžete se přesvědčit o tom, že ten překlad z angličtiny je doslovný. Cituji: Pravidla dohodnutá v paktu o migraci a azylu nevyžadují povinné relokace, a to ani v případě krize. - Já nevím, můžete zpochybňovat moje slova, můžete říkat, Rakušan tady lže, Fiala tady lže, to se vám určitě hodí do té předvolební rétoriky! Já tady cituji autoritu, která reprezentuje Komisi, reprezentuje oficiální výklad tohoto dokumentu, a já myslím, že ta slova zní celkem jednoznačně. Takže paní kolegyně Dostálová se ta slova paní eurokomisařky pokoušela otáčet proti mně. Já se ještě dostanu časem k tomu, že naopak to moje dlouhodobá tvrzení potvrdí. Tady se mluví o tom, že pašeráctví se legislativně neřeší. Pašeráctví se samozřejmě legislativně řeší. A to je také nová věc, která v migračním paktu bude obsažena. Bylo tady řečeno: migrační pakt je legislativní instrument. Migrační pakt není jenom legislativa. Migrační pakt stanovuje celou řadu nelegislativních opatření, a když nás tady vyzývá pan předseda Babiš "jednejte!" - no jistě, jedná se s Tureckem, Egyptem, nově Tunisko, které tady zmínil, tam už je mimochodem memorandum - nemá správné informace. Mauritánie, to je to, kde se v současné době jedná. A víte, kam jdou ty peníze z toho solidárního příspěvku, o kterém tady mluvíte? Kdy vy ho vydáváte jako výkup jednoho migranta, kterého si koupíte, vykoupíte se, výpalné a podobné termíny? Ne. Ty peníze jdou právě do toho solidárního mechanismu, aby se pomáhalo například třetím zemím, aby jim Evropa měla co nabídnout. Pokud my chceme externalizovat migraci, dostat ji za hranice Evropské unie, tak těm zemím musíme něco nabídnout. Musíme jim nabídnout politickou, ekonomickou, případně humanitární pomoc. A na to jsou potřeba finanční prostředky. A tyhle finanční prostředky budou samozřejmě čerpány i z toho solidárního finančního mechanismu, který se tady vytváří. Takže neposouvejte prosím ty informace dál. Další dezinformací, kterou používáte často, i paní poslankyně, prostřednictvím paní předsedkyně, která mi tady drží ten papír, používá, že je tam někde napsáno 20 000 eur. Pojďme si ten pakt prolistovat a pojďme najít prosím vás částku 20 000 eur. Žádný takový přepočet pakt neobsahuje. Pakt obsahuje čísla v podobě minimálního počtu 30 000 relokací a minimálně 600 milionů eur finančního příspěvku, což je indikativní návrh pro Evropskou komisi, což není součást legislativního textu migračního paktu. Tak tady doufám, že se na tom shodneme. Nicméně samotné členské státy se finálně rozhodují o tom, jak solidarita bude vypadat a že je solidarita přirozená, normální a je základem toho, jak v Evropě uvažujeme, a my z té solidarity od našeho členství v Evropské unii jenom konzumujeme. Tady konzumujeme evropskou solidaritu po dvacet let a teď nás vyděsí jenom to, že je někde použito slovo solidarita, kterou si ještě ke všemu můžeme vybrat? O té konečné výši i podobě solidarity vždycky rozhodují jednotlivé státy. Jednotlivé státy, a to tady také nikdo neřekl, vždycky přijdou s tím, že ony samy navrhnou, jakým způsobem se na tom solidárním mechanismu budou podílet. Rozhodnutí Rady, tedy členských států, o podobě a výši solidarity bude aktivováno, jen když bude potřeba, dojde v některých státech k takzvanému migračnímu tlaku či nastane migrační krizová situace. To je potřeba si také uvědomit. A vždycky o tom bude rozhodovat ten členský stát, který navrhuje. *** A uvádíte tady jednu velikou lež, kterou bych chtěl vyvrátit hned teď. V případě relokací a vnucení relokací nějakému státu neexistuje možnost stát přehlasovat! Neexistuje možnost ani v krizovém řízení podle migračního paktu, potvrzuje i paní eurokomisařka, stát přehlasovat a tomu státu jako takovému poručit, že někoho musí v rámci relokací přijmout. Tohle tam prostě není. A je to špatná interpretace nebo úmyslná lež nebo šíření nějaké dezinformace, stejně jako mýty o výpalném a stejně jako mýty o tom, že nás snad migrace dneska nic nestojí. Jenom čtyři měsíce nefunkčního schengenského systému, který je nefunkční proto, že se nám právě nedaří chránit vnější hranice, že nemáme žádná pravidla pro migraci, to je výsledek současné situace bez pravidel a bez řádu, který se migrační pakt snaží nějakým způsobem posunout dál, tak jenom ta ochrana česko-slovenské hranice nás stála 180 milionů korun. Pokud bychom přísně kontrolovali hranici se všemi našimi sousedy, částka by byla výrazně vyšší. A pokud si srovnáme 50 000 kilometrů vnitřní hranice Evropské unie se 14 000 kilometry vnější hranice, tak je snad úplně jasné, že je levnější se koncentrovat na to, jak chránit efektivně vnější hranici a jak pro toto stanovit pravidla, než rezignovat na to, že existuje Schengen, a mít kontroly na česko-německých hranicích, na polsko-slovenských, na slovensko-českých. Tohle je výsledek toho, že se tady nic neudělalo za posledních deset let. Tohle je i výsledek toho, že předchozí vlády asi nebyly dost aktivní v hledání řešení. Možná byly aktivní v negaci, ale ne v tom, aby přinesly řešení, které bude fungovat. Zodpovědnost všech evropských vlád, které tady byly těch posledních deset let, je ten stav, který teď máme: nekontrolovaná migrační situace v Evropě, nemáme přehled, kdo je na našem území, a nedaří se nám lidi vracet. To není výsledek migračního paktu, který ještě neplatí, to je výsledek nečinnosti všech předchozích politických garnitur, které tady byly, negovaly, křičely, co nechtějí, ale nepřišly s žádným konkrétním řešením. Andrej Babiš tady řekl krásnou větu. Řekl: já už jsem stokrát říkal. Tak kdyby radši stokrát činil než stokrát říkal, tak by to možná i na té evropské úrovni přineslo nějaký hmatatelný výsledek. Ono stokrát říkat nestačí. Ono je potřeba přijít potom s nějakým konkrétním řešením a to řešení jako takové jednoznačně nepřišlo. Finanční výpomoc nemusí proudit jen do členského státu, který je pod tlakem, ale i na to, aby fungovala spolupráce se třetími zeměmi. Tak prosím alespoň přiznejte, že tento pakt obsahuje mechanismy, které právě budou pomáhat tomu Tunisku, zmíněnému i panem předsedou Babišem, nebo podobný typ dohod, jako se Evropská unie snaží uzavírat. A mimochodem, Česká republika je velmi aktivní v tom hledání nových konceptů migrace, nových řešení, která budou navazovat na ten stávající základní rámec. K tomu se ještě dostanu. Termín povinná solidarita. Tak o principu solidarity už jsem se krátce zmínil. To je přece základ Evropské unie. Solidarita je to, proč Evropská unie existuje. Já akceptuji výhrady strany, která říká a tvrdí, že v Evropské unii být nemáme. Bytostně s nimi nesouhlasím, ale akceptuji výhrady takové politické síly proti evropské solidaritě. To je legitimní. Oni si myslí, že nemáme být v Evropské unii, a tím pádem nemáme být ani solidární. Absolutně tomu nerozumím u hnutí, které jinak mluví, pokud samo sebe definuje jako proevropské, prozápadní, absolutně nejsme ochotni a schopni diskutovat o tom, že bychom nebyli v Evropské unii, to je pro nás i limit koaliční spolupráce s SPD a podobně. Tohle všechno jsme se tady dočetli. Takže ano, definujete se jako proevropská síla, mnohdy kritická, to je v pořádku, to my jsme taky, ale jako proevropská síla, která ani nediskutuje o tom, že bychom neměli být v Evropské unii. No tak jak to, že zpochybňujete solidaritu? Protože ta solidarita je základem toho, aby Evropská unie vůbec mohla fungovat. A pokud se bavíme o tom sousloví povinná solidarita, pokud se budeme - a paní místopředsedkyně Dostálová říkala, že všechno zná do detailů, ten migrační pakt - tak pokud tím paktem budeme listovat a budeme se držet vyloženě slova jako takového, tak termín nebo sousloví, jak chcete, povinná solidarita pakt nezná. Sousloví povinná solidarita v paktu nenajdete. Je to zaužíváno, používá se, mluvíme o tom, ale není to žádný legislativní instrument. Solidarita všech je přece z principu, ale z principu přirozená. Jestli se někdo ptá: Musíme být solidární? My musíme být solidární? - tak ten člověk evidentně nechápe skutečný význam toho slova solidarita. Ti, kdo se zaštiťují odporem k povinné solidaritě, tím maskují jenom to, jenom to, že ve skutečnosti nejsou ochotni a připraveni se na tom společném řešení podílet nijak (nějak). Dobře se to ukáže ve chvíli, když se jich zeptáme na jednoduchou otázku: je fér, aby veškerou tíži migrace nesly státy na vnější hranici Evropské unie a jak konkrétně, prosím pěkně, byste jim dobrovolně - zdůrazňuji dobrovolně - pomohli vy? Odpovědi na tohle i v těch televizních relacích, kde se setkáváme, bývají rozpačité, vyhýbavé. A argumentace postojem jiných V4 států je úplně lichá. No je přece úplně normální, že ti, kteří se doposavad jenom vezli, vezli se na negaci, vezli se na odporu, prostě nebudou chtít teď, ve chvíli, kdy po úspěšném předsednictví patříme k zemím, které jsou konečně zvány do opravdových jednání, a opravdu ty společné koncepty připravujeme konečně po tom našem bručení na okraji a odmítání všeho, co přichází, no tak samozřejmě, my se budeme ohlížet na naše vlastní zájmy, budeme hledat udržitelné dlouhodobé řešení, ne neudržitelné, krátkozraké postoje, které se většinou vyjadřují slovy. A to je ono. Ono se to většinou vyjádřilo vždycky slovy té negace. Stokrát jsem říkal, že něco nebude - to je moc hezká věta, mně se fakt líbila, ona to definuje. Stokrát jsem něco říkal. Stokrát jsem ale neudělal, to znamená nepřinesl jsem to řešení, kde je ten koncept, kde je ten ucelený koncept toho, jak by společný migrační rámec měl vypadat, tak jak si ho představuje hnutí ANO, aby pro ně vůbec přijatelný byl. A navíc, my přece hledáme, a my se k tomu jako Česká republika hlásíme, řešení jako Evropská unie. My hledáme řešení jako celek, protože my jsme Evropská unie, my jsme dvacet let Evropská unie. To nejsou oni a my, jak se stále snažíme říci. Doma trochu tvrdit lidem, že vlastně do té EU úplně nepatříme, natáhnout ruku, když to potřebujeme, trošku si s těmi penězi tady v České republice nějak pohrát, říct, že jich chodí málo a podobně, ale ve chvíli, kdy my máme projevit také nějakou solidaritu, tak nám to přijde jako něco divného a zpochybňujeme, že solidarita je základem? Absolutně tomu nerozumím. A upřímně řečeno, Polsko v Bruselu jasně deklarovalo, že migrační pakt dodržovat bude, stejně tak Maďarsko má v pokročilé práci rozpracování, byť se nějak vyslovilo na Radě, implementační právní legislativní texty, které se budou implementovat do jejich národní legislativy. A je to samozřejmě i kvůli tomu, že mají vnější hranice. A samozřejmě že oni potřebují nějaké legislativní změny, třeba tu zmíněnou detenci už na hranicích. Samozřejmě že pomoc na vnější hranici se může hodit i těmto zemím. No a potom to, co je tady často říkáno - a zase, jenom bych chtěl, ať si uvědomíte, jak tady předřečníci posouvají realitu. Nikdo nezdůvodnil, proč Česká republika změnila postoj, jak se to stalo, z toho vítačství v červnu k tomu zdržení se. No tak mi dovolte k tomu něco říct, myslím si, že se mě na to i paní místopředsedkyně dokonce ptala. My jsme podpořili variantu s důslednou hraniční procedurou, rychlými návraty - a co zdůrazňuji, bez povinných relokací. Ten (?) naštěstí pakt vylučuje i po jeho schválení parlamentem, a to v jakékoli situaci, to dokonce i v tom krizovém řízení. Znovu opakuji - lež číslo jedna, nemůžeme tady být přehlasováni. Nemůžeme! V průběhu jednání v takzvaném trialogu, což je Komise, předsednictví a Evropský parlament, došlo ke změnám k horšímu. Není tam jedna jediná. Asi neumíme přesně číst a v těch textech hledat. Já spíše než na to, co tady říká paní místopředsedkyně nebo pan předseda, se budu odkazovat na experty, kteří se tímto zabývají dlouhodobě. *** Měl jsem před sebou komparaci těch dvou návrhů a právních textů. Na základě návrhu parlamentu došlo například k omezení možnosti prodloužení detence migrantů. V té verzi z června, přijaté Radou ministrů, byla možnost prodloužit ji nad 12 týdnů, než dojde k dostatečnému bezpečnostnímu screeningu a než dojde k tomu, abychom toho člověka mohli ztotožnit, a pokud nikoliv, nedat mu žádný nárok na to, aby se jakkoliv do Evropské unie dostal. Po zásahu parlamentu je tady limit 12 týdnů, ani o den déle, detence není možná. Každý tady jistě, pokud nad tím trochu přemýšlí, cítí, že to je objektivní změna k horšímu. Z pohledu České republiky a z pohledu zájmu bezpečnosti České republiky, bezpečí našich občanů, které chceme chránit, tak jsme se domnívali - a tady i ve shodě s dalšími státy a s dalšími ministry vnitra Evropské unie - že detence a její prodloužení nad 12 týdnů má smysl. Nadto máme v návrhu parlamentu povinnost v rámci hraniční procedury zřídit speciální národní monitorovací systém. Opět to v původním návrhu nebylo. My to považujeme za nesmyslný posun. Nechápeme jako Česká republika, proč musíme zřizovat národní monitorovací systém, když je zřízen unijní monitorovací systém Azylové agentury Evropské unie, ten je absolutně dostatečný, a jakékoli národní řešení považujeme za v téhle chvíli zbytné, zbytečné. A stejně tak i debaty o tom, jak má vypadat bezpečnostní screening. Ten červnový návrh ministrů, o kterém jsem - (reakce z pléna) Ano, co je na tom špatného? Já jsem o něm samozřejmě mluvil s premiérem Fialou, protože ten - a kdo to na Evropské nebo kdo to na Radě ministrů zná, tak to prostě ví. Ten dokument se vyvíjí i během dne, posouvají se tam nějaké věci. Ta finální verze je hotová hodinu, dvě hodiny před hlasováním. A co je propánajána zvláštního na tom, že jsem o tom mluvil s premiérem vlády České republiky a bavili jsme se o tom, co je v tom finálním textu jako takovém, k jakým posunům tam případně došlo nebo nedošlo a co je pro Českou republiku v rámci platného mandátu - zdůrazňuji - co je v rámci toho platného mandátu, který byl řádně schválen, co je pro Českou republiku přijatelné? A pokud mně tady někdo říká, že snad na výboru pro bezpečnost tohle nebylo projednáno v Poslanecké sněmovně. Já jsem byl v předchozí Poslanecké sněmovně členem výboru pro bezpečnost. Ani jednou jsme na výboru pro bezpečnost od ministra Hamáčka neměli jakoukoliv zprávu o migrační pozici a vyjednávacích pozicích České republiky! Upozorňuji, ani jednou! My už jsme téma migrace měli na bezpečnostním výboru, nevím, čtyřikrát, pětkrát, nemám to spočítáno, tak se prosím dívejme na to, jak ta situace vypadala a jak teď vypadá. A já se určitě debatě o migraci na výboru pro bezpečnost nebráním. Takže vyvrácena, doufám, další fáma. Nedošlo k žádnému posunu, je to umělý posun České republiky. Došlo, došlo k změkčení věcí, o kterých jsme si mysleli, že mají velký význam. Kvůli návrhům parlamentu došlo taky k celkovému ztížení možnosti detence nelegálních migrantů na vnějších hranicích. Navíc parlament zkrátil - třetí věc - tam mně bylo řečeno od paní místopředsedkyně předtím, že tam je jenom jedna formální věc, já už jmenuji třetí konkrétní, tak jenom ať si srovnáme, kdo do veřejného prostoru pouští ověřené a kdo neověřené informace. Parlament zkrátil lhůtu pro bezpečnostní prověřování zadržených migrantů na území na pouhé 3 dny. To je změna proti verzi Rady ministrů z června 2023 v Lucemburku. A naše ambice byly vyšší a naše ambice jsou vyšší. Proto my jako vláda jsme zaujali jasný postoj: nebudeme hledat žádné blokační menšiny, k čemu nás vyzýváte, protože jakýkoliv posun je lepší, než abychom měli stav, který je teď nefunkční. Zcela nefunkční! Tohle je progres nějakým směrem. Nicméně nejsme s podobou paktu spokojeni tak, jak bychom bývali byli, kdyby zůstala ministerská verze z června 2023, a Česká republika pracuje ještě na dalších řešeních, která ještě zmíním. Hlasování v parlamentu minulý týden. Bylo schváleno 10 nařízení takzvaného migračního balíčku Evropského parlamentu a i přes konkrétní výhrady - a říkám to tady na mikrofon, aby někdo neříkal, že mám nějakou dvojakou pozici - i přesto, že se Česká republika zdržela, tak já jsem za finální schválení i téhle okleštěné verze rád. Kdyby Evropský parlament pakt neschválil, byli bychom znovu v bodě nula. Nebudu tady hrát populistickou politiku na chytrou horákyni. Nebudu tady říkat, protože se blíží volby, že v téhle chvíli je migrační pakt obrovským zlem. Nebudu strašit naše lidi. Nebudu vyvolávat strach a nebudu používat klasický instrument politiků populistické části politického spektra, tradičních vyvolávačů strachu. Není proč vyvolávat v téhle chvíli strach. Migrační pakt rozhodně není dokonalý, ale je to jednoznačný posun směrem, který dává základ pro další migrační koncepty. Mimochodem, kdo byl pro? Pro byly strany frakce pravého a levého středu. A kdo byl proti? Proti byla krajní levice s argumenty, že je pakt nehumánní a je příliš přísný. Kritizovali právě ty zmíněné detence a podobně. A proti byla také národovecká pravice, která říkala, že pakt je málo přísný. Z českých europoslanců byli pro Luděk Niedermayer a Radka Maxová nominovaná hnutím ANO, některé bývalé členky za ANO se zdržely, většina ostatních europoslanců byla při hlasování proti. O skutečných důvodech já nebudu spekulovat a myslím si, že tyhle spekulace jsou i do vnitřní politické debaty trochu zbytečné, lepší jsou fakta. Samozřejmě je mně trochu líto, že teď proti paktu vystupují mnozí napříč politickým spektrem, kteří jako europoslanci měli od roku 2020 unikátní příležitost své představy do něj promítnout - na výborech, na plénu. Bohužel se tak nestalo. A asi to tedy nebyly dostatečně silné politické váhy, byť se označují za velmistry evropské politiky, nebo neměli dostatečné vyjednávací schopnosti a teď vydávají za hrdinství to, že byli proti. Já bych za hrdinství od kohokoliv, i od pana předsedy Babiše, vydával to, kdyby tady byl nějaký odvážný politický koncept řešení migrace, který by někdo reálně prosadil. Pokud o tom jenom doma mluví a straší lidi, to fakt není řešení a nikomu to nepomůže. Objevují se tady lži a mýty - 20 000 za uprchlíka, nesmysly, které v paktu nenajdete. To, že jimi operují mnohokrát i lidé, kteří u schvalování toho paktu seděli, tak to jenom svědčí o tom, že asi jejich příprava nebyla úplně dobrá No a teď tolik diskutovaná výjimka pro ČR díky Ukrajincům. Sama Kateřina Konečná, která patří spolu s ostatními europoslanci, kteří kritizovali migrační pakt, a to řeknu i z koaličních stran, ano, byly tam pirátské kritiky, lidovecké i od ODS, od SPD to samozřejmě očekávám, ano, byly tam, ale i paní europoslankyně řekla větu: Je pravda, že dokud je v České republice vysoký počet migrantů z Ukrajiny, bude se na ni nahlížet jako na stát vystavený velkému migračnímu tlaku. Jakmile však migrační vlna z Ukrajiny zeslabí, bude naopak ČR přinucena být povinně solidární. No, já bych to jen opravil, že mít na svém území 350 000 uprchlíků je taky solidarita. To je taky solidarita, kterou projevujeme, jde jenom o proměny formy té solidarity. A když ji projevujeme tímhle způsobem a jsme nejvytíženější zemí, co se ukrajinské migrace per capita týče, no tak v té chvíli samozřejmě a logicky my už solidární jsme a nemusíme se podílet na solidárním mechanismu jako takovém. Existenci výjimky dokonce potvrdil i třeba pan kolega Zdechovský. Namítá sice, že je výjimka dočasná, jen do té doby, dokud u nás bude velké množství Ukrajinců. V tom má pravdu. V tom má samozřejmě pravdu, to je výjimka pro státy vytížené velkou migrační vlnou, což se vztahuje i na Českou republiku, jak jsme uvedli mimochodem v zápisu z Rady ministrů v červnu 2023. A to je pravda. A to je přece pravda, ano. *** My nemusíme do toho systému přispívat žádným způsobem, dokud jsme vytíženi ukrajinskou migrací. Jestli si někdo představoval, že tam bude 26 států schvalovat, máme tady trvalou výjimku pro Českou republiku, nikdy se nebude muset podílet na solidárním mechanismu, to jsem nikdy netvrdil. To jsem nikdy netvrdil. Já jsem tvrdil, že tady existuje výjimka spojená s ukrajinskou migrační krizí a s vytíženosti ukrajinskou migrační krizí v České republice. Pokud tady Ukrajinci nebudou, tak Česká republika jako každý jiný stát v Evropské unii samozřejmě solidární bude. A já na rozdíl od těch, kteří to kritizují, si myslím, že je to přece dobře. Že to je přece správně. Já chci, aby ta válka skončila. A já chci, aby Ukrajinci z naší země odešli a nebyli tady, vrátili se domů, budovali svoji zemi. Já tohleto chci. A logicky, až migrační pakt vstoupí v platnost, tak buď ta krizová ukrajinská situace ještě bude a budeme uplatňovat tu výjimku jako takovou - a zase, další posun. Paní místopředsedkyně Dostálová, je tam 20 podmínek, které musíte splnit! Prostřednictvím paní předsedkyně, četla jste to dobře, nebo to schválně posouváte? Je to úmyslný posun, aby to nějak vyznělo, anebo je to nepochopení textu? Není tam 20 kumulativních podmínek, snad si rozumíme - to znamená, každá země musí splnit 20 podmínek, aby bylo možno uplatnit tu výjimku. Ne, je tam - a nevím, jestli je jich 20 nebo 25, já to nemám spočítáno, ale jsou tam důvody, jednotlivé důvody, kdy lze o tu výjimku zažádat. Nikoliv řečeno splňte 20 podmínek