Berenika Peštová

Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem ještě chtěla zareagovat na pana ministra, jak jsme se tady dohadovali. V každém případě chci říct, že jsem se tedy lekla, když tady najednou bylo tolik poslanců, takže zřejmě jsem pochopila, že se něco bude hlasovat. Ale v každém případě jsem chtěla říct, že nás lidi pozorují a poslouchají. A jak jsme se zde dohadovali o těch novomanželských půjčkách, tak bych to jenom doplnila. V tom roce 1970 paní mi psala, že se jí narodily v té době dvě děti, že jsem měla pravdu, že to bylo 1 procento, že se dávalo 30 tisíc. Jedno procento bylo, pokud jste si kupoval byt, dvě a půl procenta, pokud jste zařizoval byt, pokud se vám narodilo jedno dítě, tak se vám odečítaly 2 tisíce a prodlužovalo se to o jeden rok, a když se vám narodilo druhé dítě, tak se vám odečítaly 4 tisíce a taktéž se prodlužovalo. Takže když si vezmete ty peníze, které byly v té době, průměrný plat byl něco kolem 1 500, mám pocit, možná statistici by mě tady opravili, že to třeba bylo 1 600 nebo 1 700, ale já žiju v domnění, že to bylo 1 500, takže 30 tisíc. Děkuji vám za pozornost, že jste takhle zticha. Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já vás přeruším, paní kolegyně. Byť máte silný hlas, tak ten hluk je tady opravdu velmi vysoký Já bych tedy mohla zvednout hlas, ale to by zase křičeli oni. Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Přesně tak. Takže pojďme se ztišit, kolegyně a kolegové. Je to v našem vlastním zájmu. Takže když v té době bylo těch 30 tisíc, tak to byly velké peníze, jenom bych to upřesnila. A myslím si, že touto cestou bychom zřejmě měli jít, ale dnes se pohybujeme v jiných penězích. Říkám; bavíme se před a po roce 1989. Děkuji. Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Ještě poprosím o ztišení. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Kohajda, následuje pan poslanec Benda. Prosím.