Mikuláš Bek

8. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 689/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

EducationCycle 2021-2025Bill CZ_B_2021_00826#197source ↗

Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuju za otázku. Myslím, že otázky kvality ve školství jsou zcela zásadní, a musím říct, že pozoruji v posledních dvaceti letech jistou asymetrii mezi tím, jak velká pozornost se věnovala otázkám kvality ve vysokém školství, kde už dnes i v České republice máme rozvinutý systém zajišťování kvality na úrovni jednotlivých institucí, Národní akreditační úřad a podobně, tak bohužel v oblasti regionálního školství pořád ještě tahle problematika zůstává z hlediska nějaké regulace a institucionálního nastavení spíš v minulém století. Máme samozřejmě instituci, která kontroluje kvalitu, což je Česká školní inspekce, ale to je velmi odlišný mechanismus, přestože prošla určitým vývojem od toho, co dnes třeba považujeme za standardy zajišťování kvality ve vysokém školství. Musím říct, že personální rozměr považuji za důležitý. Pokud se podíváme na statistiky, tak velikost tříd v našich školách je v zásadě poměrně příznivá, protože ve většině regionů je méně než 20 dětí, nějakých 19 dětí na třídu. Trochu se tomu vymyká v průměru Praha, kde je to 22 nebo 23 dětí. Ale samozřejmě jsou místa, kde jsou třídy naplněny na zákonem stanovené maximum zvýšené o tu výjimku, a to samozřejmě není dobře. Děje se to především tam, kde zřizovatelé, což jsou primárně obce, nezvládli včas reagovat na demografický vývoj nebo migraci lidí třeba do zázemí velkých měst. Takové případy jsou. A já to považuji za něco, co musíme řešit. Samozřejmě primárně je to zodpovědnost měst a obcí. Ale jsem přesvědčený o tom, že je správné, aby stát jim pomohl. Koneckonců i v letošním roce se čerpá na výstavbu některých nových školních kapacit v rámci investičních prostředků v rozpočtu Ministerstva školství. Situace kolem úvazků je podle mě také zajímavá. A já jsem poslední rok strávil zkoumáním různých důsledků a aspektů nastavení těch proslulých PHmaxů poměrně hodně času a podělím se o jedno možná pro veřejnost překvapivé zjištění. Ten systém, který byl zaveden minulou vládou a vlastně připraven předminulou vládou, způsobil rychlé narůstání úvazků ve školách tempem asi 4 000 nových učitelských míst každý rok. 4 000 učitelů podle hrubého odhadu odchází ročně do důchodu. To už je potřeba 8 000 učitelů ročně nových. Celá produkce všech českých univerzit je 2 200 absolventů učitelství ročně. Takže ten systém PHmaxů způsobil za posledních pět let zcela zřetelnou devastaci profesionality českého učitelstva z hlediska aprobovanosti a kvalifikace. Máme prostě nastavený systém v rozporu s tím, jakou objednávku jsme kdy formulovali vůči univerzitám vzdělávajícím učitele. Myslím, že tady musíme, a o tom jsem mluvil při jedné z předchozích interpelací, nastavit společenskou objednávku pro vysoké školy, abychom výrazně posílili přípravu učitelů. Pokud jde o přímou vyučovací povinnost nebo pedagogickou činnost učitelů, tam, pokud vím, z hlediska mezinárodních srovnání nepatříme k zemím, které by se nějak výrazně odchylovaly. Skutečně ve srovnání s Německem je ta přímá povinnost nižší. Na druhé straně v Německu mi mí kolegové ministři z jednotlivých spolkových zemí líčí, že typicky pak učitelé preferují nižší úvazky, takže ve skutečnosti učí zhruba stejně jako čeští učitelé, protože zkrátka finanční motivace pro ně není tak zásadní, aby chtěli trávit v práci ještě další dvě nebo tři hodiny. Tohle téma bylo diskutováno naposledy v loňském roce. Tehdy existovaly návrhy na zvýšení povinnosti na úroveň právě těch sousedních zemí. Já jsem tehdy ty návrhy odmítl, protože se domnívám, že v tuhle chvíli spíš uvažujme o tom, jakým způsobem zkvalitnit podmínky pro práci učitelů, jakým způsobem zvládneme nové vzdělávací programy, což bude klást na učitele dodatečné nároky. Na druhé straně si myslím, že v tuhle chvíli tady není prostor pro snižování úvazků nebo přímé povinnosti. To si myslím, že je mimo ekonomické možnosti země. A v tuhle chvíli se nepohybujeme mimo běžný rámec. Děkuju. Místopředseda PSP Karel Havlíček: Prosím ještě o doplňující otázku. Prosím jenom, abychom dodržovali čas. Já jsem nechal jak vám, tak panu ministrovi kousek navíc.

Source: ParlText CEE · speech_id CZ_S_20240611_00197