Marian Jurečka

Děkuji. Já jsem se opravdu hlásil původně před půlhodinou, že tady vystoupím. Pak se tady strhla série faktických, ale myslím si, že ta problematika tak, jak je tady kouskovaná, si zasluhuje nikoliv reagovat v rámci faktických, ale v rámci ucelené informace, když to tady takto zaznívá. Myslím, že opravdu rétorika tady ze strany některých poslankyň a poslanců tak, jak je nastavená, není úplně fér vůči těm lidem, kteří tady dneska v České republice jsou. Já se s nimi potkávám velmi často. Ano, mám na starosti koordinaci vládního výboru pro adaptaci a integraci. Pravidelně se potkávám v rámci naší komise se zástupci nevládních organizací, ale i jiných rezortů, nad tímto tématem a řešíme na pravidelné bázi, v jaké situaci lidé z Ukrajiny, kteří přišli a požádali o dočasnou ochranu, jsou, jakým způsobem se tady dokážou integrovat a být platnými lidmi v naší společnosti, jakým způsobem máme dokázat pomoci zranitelným osobám z jejich řad. Chci také reagovat na to, co tady říkala paní poslankyně Vildumetzová. Nevím, kdy ona byla za poslední rok dva na Ukrajině. Já jsem tam byl zhruba před necelými dvěma měsíci, byl jsem tam více jak dva dny. Tady zaznívalo takové určité zpochybňování, co to k nám přichází za lidi, jaká je to věková skupina, pohlaví a podobně. Jestli vlastně k nám mohou přicházet, nebo ne. Mám tady aplikaci, kterou mám od pobytu na Ukrajině, která dává pravidelný report o tom, co se děje z hlediska třeba náletů. Když se podívám teď aktuálně na mapu v té aplikaci - můžete si to každý stáhnout - a vezmu tady třeba oblast volyňského regionu, poslední vzdušný alert tam byl před 45 minutami. Je to západní část Ukrajiny. Předchozí byl 24. června, kdy ty alerty byly tři. 23. byl, 22., 21., a takto můžete jít region po regionu. Já to říkám jenom proto, že nám se tady z bezpečí a pohody České republiky někdy může zdát, že se odehrávají boje jenom v části jihovýchodní Ukrajiny, ale chci říct - měl jsem tu možnost si to osobně bohužel vyzkoušet, kdy v noci strávíte pět hodin v leteckém krytu - že každý den jsou ti lidé ve stresu, pod obrovským napětím, jestli ta raketa nedoletí až na jejich dům, nezasáhne je na ulici. Je úplně jedno, jestli to je východní, severní, jižní nebo západní část Ukrajiny. To území a ti lidé, kteří tam žijí kdekoliv na této části Ukrajiny jsou šikanováni, ohroženi na životě, umírají každý den díky nesmyslné válce Vladimíra Putina a jeho režimu. Říkám to proto, abychom nebagatelizovali a neměli tendenci říkat, kdo sem utíká a proč a z jakého důvodu. Nedá se to takto bagatelizovat. Kdybychom my byli v jejich kůži, tak si položme otázku, co bychom prožívali my, naši sourozenci, naši tátové, naši bratři, naše sestry, naše děti. Položme si otázku, jak my bychom se v té situaci chovali. Mám zkušenost z roku 1997 z regionu Moravy. Moji rodiče, moji tcháni, vždycky když běží předpověď počasí a řekne se, že má přijít déletrvající déšť, okamžitě u nich naskakuje obava, jestli se nebude opakovat období roku 1997. Prakticky skoro po třiceti letech ti lidé stále mají pocit určitého ohrožení jenom při na první pohled relativně banální zprávě, jako je předpověď počasí. Omlouvám se za ten delší úvod, ale měl jsem potřebu to tady říct, protože to fakt není situace, kdy bychom mohli říct, že nějaká část Ukrajiny ji bezpečná, nějaká je v pohodě. Mimochodem ty rakety dneska cílí na západní část Ukrajiny, protože tam jsou strategické zásobníky plynu. Proto tam dneska Putin posílá rakety na oblast klíčových uzlů energetické infrastruktury, nejenom té elektrické rozvodné sítě, ale i té plynové, případně ropné či pohonných hmot. Teď tady byla otázka. Mrzí mě, že tady pana kolegu nevidím, nechci mu křivdit, poslanec Juchelka tu není. On se ptal, jak jsme vyhodnocovali, jak počítáme přínosy a odvody ukrajinských uprchlíků s dočasnou ochranou. Tak chci tady jenom udělat stručnou rekapitulaci. Je to souhrnná zpráva, kterou jsme vydávali za MPSV 4. 3. 2024. V tu dobu tady bylo 386 000 osob, především matky, děti a lidé, kteří mají spíše střední či vysokoškolské vzdělání. Bydlí ze 70 % v nájmu, v 80 % si ho celé platí sami. Na ubytovnách v tu dobu setrvávalo 16 %. I příjemci dávky si platí bydlení v 68 % případů sami. Bydlení představuje největší výdaj těchto uprchlických domácností. Teď humanitární dávka. Humanitární dávku už berou cíleně jen ti nejzranitelnější. Čerpá je třikrát méně lidí než na začátku. Z 80 % příjemců humanitární dávky jsme dneska na 26 %. 70 % příjemců této humanitární dávky jsou zranitelné osoby. Z toho 60 % jsou děti, zejména malé. Zbytek jsou lidé s nízkými příjmy. Dávku nyní pobírá zhruba 96 000 osob. Počet příjemců humanitární dávky setrvale klesá. Měsíčně nás stojí dnes zhruba méně než 0,6 miliardy korun. Tři čtvrtiny z těch, co mohou, pracují. Výrazně tím předstihujeme zahraničí. To jsem tady říkal už v tom úvodním vystoupení před zhruba půlhodinou. Dominantní zdroj příjmů domácností uprchlíků tvoří čím dál více příjmy z práce. Dneska u tří čtvrtin osob uprchlíků je dominantním příjmem domácnosti příjem z pracovní činnosti. Je samozřejmě potřeba se na to také dívat optikou, kdo tvoří tu strukturu. Jsou to především mladší uprchlice s menšími dětmi, často velmi malými dětmi, dětmi i do tří let věku. I to je určitě limitem, proč třeba nejsme ještě na nějakých vyšších hodnotách. Teď si dovolím říci, jakým způsobem se díváme na otázku příjmů a výdajů, která tady byla zmiňována. Když se podíváme na bilanci příjmů a výdajů, tak řeknu rekapitulaci. Rok 2022 - výdaje 25 miliard korun, příjmy 12,6 miliardy korun. Rok 2023 - výdaje 21,6 miliardy korun, příjmy 12,6 miliardy korun. Když se podíváme na situaci posledního kvartálu neboli prvního kvartálu 2024, který máme uzavřený, výdaje 3,5 miliardy korun, příjmy 6,4 miliardy korun. Od třetího kvartálu loňského roku příjmy jednoznačně převyšují výdaje a ten stav nám setrvale roste. Když se podíváme na ty příjmy, které tam zahrnujeme. Jsou to odvody na pojistném, daně z příjmu právnických osob, jsou tam započítané spotřební daně, DPH a tak dále. Z hlediska výdajů počítáme humanitární dávku, příspěvek pro solidární domácnost, mimořádnou okamžitou pomoc, dotace pro sociální služby, speciální výzvu 101 z operačního programu Zaměstnanost. Z dalšího rezortu kompenzační příspěvek na nouzové ubytování, platby státu veřejného zdravotního pojištění. To znamená, je to poměrně podrobný rozpad toho, co jako stát vydáváme, co jako společnost, jako stát získáváme. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! V debatě o tom, proč máme žádat o peníze z Evropské unie, kterou tady paní poslankyně Vildumetzová opakovaně zmiňovala, tak my jsme v úvodní části toho prvního roku obdrželi finanční podporu, která byla využita na pomoc uprchlíkům, využili jsme i výzvy z operačního programu Zaměstnanost plus. Ale paní kolegyně, vy byste přišla dneska na Radu ministrů vnitra nebo na Radu ministrů práce a sociálních věcí v situaci, kdy všichni v Evropě vědí, že jsme v adaptaci, integraci nejlepší, že nám pracuje 70 % uprchlíků, že máme kladnou bilanci příjmů, vy byste tam dneska přišla a za Českou republiku byste řekla, dejte nám ještě peníze? Dejte nám peníze, ostatní státy? Protože tady nejsou žádné peníze evropské, tady jsou peníze ostatních států, které odvádějí příjmy. V situaci, kdy máte za kvartál 3 miliardy korun kladné bilance? Já si toto neumím představit. My jsme využili v prvním roce i v tom druhém roce peníze z Evropské unie, využili jsme peníze UNICEFu, využili jsme peníze OSN a mezinárodních organizací právě na pomoc zranitelným skupinám, dětem, lidem s postižením, využili jsme peníze na jazykové vzdělávání, na pomoc v rámci duševního zdraví. A já myslím, že když dneska jako jasně vidíme, že už máme tři čtvrtě rok za sebou, kdy ta bilance je jednoznačně ve prospěch této země, tak přicházet teď na evropskou úroveň a říkat chceme nějaké peníze? A ti lidé nám dneska říkají, 58 % uprchlíků z Ukrajiny nám říká, že chtějí v České republice zůstat delší dobu. To znamená, my i v perspektivě toho, jaký přínos tito lidé mají pro pracovní trh i pro příjmy státu, vidíme, že ti lidé budou tady platit do veřejných rozpočtů výrazně, výrazně, násobně více, ta částka výrazně poroste, než kolik jsme jim v celkovém úhrnu za ty dva roky dali na tu pomoc. Já to hrozně nerad stavím proti sobě, tady tato čísla. Já to osobně nemám rád, protože si myslím, že když člověk pomáhá někomu, kdo je v nouzi, pomáhá někomu, kdo utíká, tam, kde mu jde o život, tak se nemá primárně ptát, co mu to přinese a kdy se mu to vrátí. O tom přece není slovo pomoc, o tom není humanita. Ale když už to tady tedy takto stavíte proti sobě a mluvíte tady na ministra vnitra o tom, kolik si řekl plně, za kolik si řekne, tak prostě mám tu potřebu, abych se nemusel stydět za tuhle Sněmovnu říct, když se řekne A, tak říct i to B. A myslím si, že každý zažíváme ve svých životech posledních měsíců celou řadu momentů, kdy přijdete... Já jsem byl teď nedávno na pohotovosti se svým synem. A přijdete, je tam sestřička, která tam pomáhá, přišla z Ukrajiny a poděkuje vám a řekne, vážím si toho, že jste pomohli mně, mojí rodině a pomáháte téhle zemi. A nebavíme se o tom, kolik ona odvedla nebo kolik my jsme na tu pomoc dali. Tak já prosím, abychom zůstali lidmi. Chápu, že je tady složitá politická situace, že tady je celá řada otázek, na které je důležité se ptát. Ale prosím, nedávejme to do roviny, která podprahově vytváří nějaký pocit zášti a závisti. Nikdo na české občany nezapomněl. Když se podíváme na výdaje, které dáváme na důchody, které jsou, na sociální systém, tak ty stále rostou nad inflaci, příspěvek na péči, ostatní dávky. Prostě nestavme tady příkop mezi českými občany a lidmi s dočasnou ochranou. Ti lidi tady se zapojí často do povolání a profesí, kde českého občana neseženete. A neseženete už ani nikoho tady z běžného evropského prostoru. A ti lidé jdou a dělají, zemědělstvím počínaje přes služby, sociální služby, zdravotnictvím konče. Tak já prosím, abychom si udrželi to, že když přijdete na Ukrajinu a mluvíte s ukrajinskými lidmi a říkají, vážíme si České republiky, vážíme si celé této země, celého tohoto národa. Nikdo si tady nepřisuzujeme, že někdo má nějaké výjimečné zásluhy, jestli vláda, nebo kraje, nebo obce, města, všichni v téhle zemi, a na to jsem hrdý, prokázali obrovskou vlnu solidarity, ale obrovskou. Tak za tím stůjme. Ale jako nevytvářejme příkopy tam, kde nemusíme je vytvářet, tam, kde nemají být. O to jsem chtěl poprosit. Já jsem schopen tady skládat celou řadu čísel, ale nechci, aby pomoc lidem v nouzi byla o číslech, o penězích. Ale jsem připraven argumentovat, pokud v tomhle módu chce tahle diskuse jet, jsem připraven na to, to tady vrstvit a zastat se těchto lidí, protože mně přijde, že to tady sklouzává do role, prostě poukazovat na ně a tak dále. A jenom chci také říct ještě k těm příjmům. Každý, kdo žádá z ukrajinských uprchlíků o pomoc v České republice, tak uvádí i své příjmy. Musí je uvádět. A ano, já to tady nezastírám, představoval bych si lepší situaci z hlediska dat, která bychom mohli z Ukrajiny dostávat, ale přiznám se, když jsem tam byl před dvěma měsíci na Ministerstvu sociálních věcí a paní ministryně v téhle situaci, ve které Ukrajina je, má na celou agendu 400 lidí, mám já tam stát a říkat, příští týden mně musíte poslat ta data? Ti lidi nevědí, kam dřív skočit, mají toho plný kecky. My jsme si vyžádali, co šlo, máme doklady, oni dají otázku zdravotní způsobilosti, mají na regionální úrovni, všecky tyhle doklady jsme si sehnali, máme platnosti toho systému, dokdy je doklad platný, když ho nemají, tak musí projít naším posouzením, když ta platnost skončí a není to prodlouženo ze strany Ukrajiny, musí projít naším posouzením. Fakt se snažíme v tomhle být transparentní a důslední. A já slyším často i kritiku z řad nevládních organizací, že jsme přísní, že jsme nevyhověli, nepřiznali dávku, odebrali, mimořádnou okamžitou pomoc jsme nedali. Skoro na každém setkání s nevládkami slyším, že jsme přísní. Když se podíváte na data zpráv, tak ty říkají, že je tady část ukrajinských uprchlíků, kteří potřebovali větší pomoc, a o tom je lex Ukrajina VII, která tady je, spravedlivě, ale hledat cestu, kde těm, kteří tu pomoc potřebují, abychom pomohli. Ano, děláme to do určité míry ve zjednodušeném systému, abychom nezahltili úřady, které potřebují pomáhat a odbavovat české žádosti. A já jsem také řekl, že v okamžiku, kdy dokážeme rozjet super dávku v rámci revize dávek a dostat tento systém do praxe, tak chci i skončit s tímhle systémem humanitární dávky, protože je tam určitá paušalizace. Je tam určitá paušalizace. A to víme. A to bylo v rámci zjednodušení a zrychlení toho procesu, abychom ty lidi dokázali odbavit a dokázali jim pomoci. Ještě jednou děkuju všem lidem dobrého srdce, otevřeného srdce, kteří pomohli, pomáhají nezištně, ať je to jejich práce, či je to jenom něco, co dělají nad rámec svých povinností. To jsme jako Česká republika, jako společnost zvládli na jedničku. A na to buďme hrdí. Děkuju vám. (Potlesk koaličních poslanců.) Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Pastuchová a připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.