Mikuláš Bek

Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já děkuji za tu otázku, která se týká tématu, kterým se Ministerstva školství a Ministerstva práce a sociálních věcí zabývají několik let poměrně intenzivně. Já možná začnu obecněji. Já myslím, že jsme svědky toho, že extrémní decentralizace a fragmentace vzdělávacího systému, ke které došlo po roce 2002, teď prostě ukazuje některé své nevýhody, jak má nepochybně řadu výhod. A ty nevýhody spočívají především v tom, že mezi úrovní státu a jednotlivými obcemi, z nichž řada je velmi malých, neexistuje nějaká efektivní struktura, která by dokázala řídit vývoj v daných oblastech nad rámec jednotlivých obcí, a vidíme, že kapacita mateřských nebo základních škol v řadě obcí vlastně nesleduje úplně demografický vývoj, že se nepodařilo zřizovatelům včas zareagovat třeba na developerské projekty nebo demografii, a stát vlastně v tuhle chvíli nemá efektivní nástroje, aby v takových případech intervenoval. A tak jako v jiných evropských zemích, i Česká republika se před lety vydala cestou tou, že kromě standardních mateřských škol, které mají vzdělávací program a vzdělávají děti, vznikají nějaká alternativní řešení, která se jednou jmenují tak, jinak, jinde onak, v našem případě dětské skupiny, a myslím si, že i ty dětské skupiny v realitě se pohybují z hlediska toho, co se v nich odehrává, v docela širokém spektru. Některé jsou asi hodně blízko praxi mateřských škol a některé mohou být velmi odlišné. Je pravda, že v posledních letech klíčová intervence finanční ze strany státu míří bohužel z mého pohledu jen na dětské skupiny. Tady bych chtěl ale říci, že je to důsledek rozhodnutí vaší vlády o Národním plánu obnovy, kde byla nastavena výzva, která umožňuje i investiční podporu dětských skupin, nikoliv mateřských škol. A já to teď nezpochybňuji, jenom prostě ta intervence je tady a ukazuje se, že pro některé zřizovatele to stále nemusí být optimální řešení, přestože je možné, že dětské skupiny si de facto zřizují pod mateřskou školou, a v praxi pak mohou samozřejmě dosáhnout toho, že to, co se děje ve výchově těch dětí, se blíží mateřské škole. Tak to je a cesta z toho není úplně jednoduchá. My máme často kapacitu mateřských škol tam, kde je dnes dětí relativně málo, jsou celé regiony, kde je kapacita mateřských škol nenaplněna, a pak jsou regiony, kde opravdu zápasíme s tím, kam umístit děti, já sám v takovém regionu žiji, tak si to dobře uvědomuji. Jedním z kroků, které ministerstvo nyní dělá, a musím říct, že ve spolupráci i s opozičními poslanci, je příprava omezení odkladů nástupu do školní docházky, které v našem případě České republiky dosahují neuvěřitelných 25 %, a znamená to, že poměrně významná kapacita mateřských škol je obsazena dětmi, které by v jiných zemích zřejmě chodily do školy. Já moc oceňuji debatu, která je vedena s poslanci ve školském výboru a na Ministerstvu školství, a myslím, že jsme velmi blízko i legislativním krokům, které by mohly tento fenomén vrátit do nějakých měřítek, která by byla srovnatelná se zeměmi, které jsou nám blízké, jako je Slovensko nebo Německo. Já myslím, že nás všechny čeká debata nad nastavením toho systému do budoucna. Je zřejmé, že v některých případech krátkodobě jiné řešení než dětské skupiny v některých lokalitách není možné, už s ohledem na infrastrukturu, ale měli bychom si být vědomi, že je to dočasné řešení, nouzové, a měli bychom hledat nějakou cestu ke standardizaci toho systému tak, abychom zajistili předškolní vzdělávání pro všechny děti od tří let tak, jak koneckonců se k tomu zavazujeme. Věc to není lehká. Já teď opravdu v téhle věci bych nerad rozehrával jakoukoliv debatu vládně-opoziční. Tohle je významné společné téma, jak najít kroky, kterými bychom ten systém lépe nastavili. Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A táži se, paní poslankyně. Má zájem o reakci, respektive možnost položit otázku. Prosím.