Mikuláš Bek

Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuju za otázku. Myslím, že debata o financování vysokých škol má několik rozměrů. Ten první se týká vlastně celkových výdajů na vysoké školství. Tady je potřeba říct, že největšího propadu dosáhl rozpočet školství a vysokého školství v letech 2015 a v letech 2016. Tehdy se propadly na úplně minimální úroveň v jakýchkoliv evropských srovnáních. Od té doby rostly výdaje na školství obecně, na vysoké školy ale velmi pomalu, protože v tom roce 2016 byla přijata regulační opatření, která v zásadě zamrazila počty vysokoškoláků, a také do značné míry rozpočty vysokých škol, které od té doby rostly jenom mírně. Je třeba ale říct, že výdaje na jednoho studenta jsou v České republice, pokud samozřejmě sledujeme vždycky s nějakým zpožděním, ta srovnání jsou vlastně na průměru vyspělých zemí a jsou srovnatelné vůči HDP s Německem, vůči HDP na hlavu. Je důležité vědět, že my na studenta nedáváme málo. Jiná otázka je, jak efektivní jsou vysoké školy a jak hospodaří s prostředky, které dostávají v zásadě pořád z velké části vázány na vzdělávací činnost. Mzdová situace na vysokých školách je následující. A myslím, že není úplně korektní si vybírat pouze kategorii asistentů, protože asistenti jsou lidé před dokončením doktorského studia, což na vysokých školách jsou v zásadě doktorandi vykonávající nějaké další funkce. Ale vlastně si moc neumím představit, že by v té kategorii byl někdo na delší dobu, protože jakmile dosáhne doktorátu, tak se může kvalifikovat jako odborný asistent a tam už je ta situace odlišná. Za rok 2023 máme statistiku, která říká následující: plat profesora v průměru ze státního rozpočtu na jeden úvazek je 100 000 korun plus jednotka nějaká, průměrný plat docenta byl 75 000 korun měsíčně a průměrný plat odborného asistenta byl 55 000 korun měsíčně. Je to aritmetický průměr. Samozřejmě jsme si všichni vědomi velkého rozptylu mezi vysokými školami. My jsme po debatách v minulém roce zveřejnili ta čísla, jsou k dispozici pro celou veřejnost a můžou se podívat i na odchylky na jednotlivých univerzitách. Já myslím, že je to fér říci. Tato anonymizovaná data mohou pak i vést politiky některých univerzit ke korekcím v odměňování. Ale z hlediska průměrných hodnot si myslím, že pořád je české vysoké školství poměrně dobrým zaměstnavatelem se vším vědomím těch rozptylů. A teď chci jenom upozornit ještě na jednu jako záludnost té statistiky. To jsou peníze na jeden úvazek ze státního rozpočtu, to znamená, nezohledňují se tady odměny z hospodářské činnosti, které v případě řady škol a fakult mohou být poměrně vysoké, protože příjmy za výuku v angličtině, za smluvní výzkum nejsou zohledněny v této statistice. Takovou nemáme v tuhle chvíli aktuální. My jsme proto měnili požadavky na výroční zprávy univerzit, abychom měli statistiku zahrnující i ty další zdroje. A navíc, jak nepochybně kolega emeritní rektor dobře ví, jeden úvazek je pro řadu akademiků vlastně často ještě doplňován nějakým dílčím úvazkem projektovým. Není to standard, ale není to také neobvyklé. Takže nepochybně řada akademiků buď na své stejné instituci získává více, než je ten jeden úvazek, anebo na nějaké jiné vzdělávací instituci, protože dnes třeba registr docentů a profesorů pokrývá jenom tyhle kategorie, ale ne ty další. Tak jenom ta realita může být ještě o něco barevnější. Já bych si samozřejmě přál, aby ty platy byly vyšší. Já považuju za nezbytné zvýšit výdaje především proto, abychom navýšili kapacitu vysokých škol v souvislosti s nástupem silnějších populačních ročníků. A považoval bych za správný cíl, abychom se z hlediska průměrných výdajů vůči buď HDP na hlavu, nebo v paritě kupní síly pohybovali alespoň na průměru vyspělých zemí. Proto navrhuji v diskusi o státním rozpočtu navýšení o 6 miliard korun, které považuji za důležité proto, abychom připravili kapacity na navyšování počtu studentů. Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A doplňující dotaz pana poslance Raise. Prosím.