Taťána Malá

Hezký dobrý večer, pane předsedající. Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych přednesla svoji zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku 721, občanský zákoník, který vláda předložila Sněmovně 10. 6. 2024, a návrh byl rozeslán jako tisk 721. Organizační výbor projednání návrhu doporučil 13. 6. 2023, určil mě jako zpravodajku a navrhl přikázat k projednání ústavně-právnímu výboru. Jsem velmi ráda, že můžeme tento tisk projednat. Chtěla bych úplně na začátku poděkovat všem členům podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, kteří se podíleli na práci na tomto tisku. Je to další z priorit, kterou si tento podvýbor na začátku svého volebního období určil a kterou se nám podařilo dostat na plénum Poslanecké sněmovny, a já věřím, že nebude určitě poslední, že nás čeká minimálně ještě zavedení dětského certifikátu a zavedení vzdělávání soudkyň a soudců, které už je připraveno a je v běhu. Já nebudu úplně opakovat všechno to, co tady řekl pan ministr. Ta čísla, která zde řekl, a to, že s domácím násilím má zkušenost 17 až 40 % populace, jsou čísla, která jsou skutečně alarmující, a myslím si, že je opravdu na místě a načase, abychom tématu domácího násilí věnovali pozornost, a proto si zaslouží zavedení jasné definice do občanského zákoníku. Dovolím si shrnout ještě jednou tedy to, co ten předložený návrh obsahuje. Klade si za cíl zlepšit prevenci domácího násilí a úroveň ochrany obětí. Činí tak trojím způsobem, to je zakotvením definice domácího násilí v občanském zákoníku, zlepšením postavení obětí domácího násilí v občanskoprávním a přestupkovém řízení a dílčími změnami právě v nastavení institutu vykázání v zákoně o Policii České republiky. Co se týče zakotvení definice domácího násilí v občanském zákoníku, tak z mého pohledu má tato změna dvojí roli. Jedná se roli výchovnou. Ten právní řád bude jasně definovat, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí, a tím zdůrazňovat jejich společenskou nepřijatelnost a zvyšovat motivaci těchto forem násilí se nedopouštět. Druhá role spočívá ve vyjasnění toho pojmu domácího násilí pro orgány veřejné moci, které s tímto pojmem na základě příslušných ustanovení právního řádu pracují. Jsou to zejména orgány sociálně-právní ochrany dětí a civilní soudy. Co se týká vymezení té definice domácího násilí v tom širším pojetí, tak má jednoznačně potenciál ke sjednocení v současnosti nejednotné rozhodovací praxe soudů či OSPODů, protože i přesto, že tyto orgány budou při řešení domácího násilí nebo jeho dopadů zpravidla využívat i další korektivy ve vztahu k definici domácího násilí, například § 742 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku, se navrhuje stanovit, že v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů se má přihlédnout k tomu, zda jeden z manželů se dopustil vůči druhému domácího násilí, přičemž se bude přihlížet k jeho závažnosti, povaze a okolnostem, za kterých bylo spácháno. Dotčené orgány veřejné moci tak budou mít jasné vodítko k tomu, jaké formy násilí jsou považovány za domácí násilí, a budou nadále posuzovat, zda dané formy dosahují takové intenzity, aby s nimi byly spojeny i příslušné právní důsledky. Navrhuje se, jak už říkal pan ministr, také zakotvit zákaz nařízení prvního jednání s mediátorem pro případy, kdy se jednoho z účastníků řízení týkalo domácí násilí a bylo řešeno buď v přestupkovém řízení, nebo v trestním řízení, což já považuji za zásadní. Jednou ze základních zásad mediace je, že může být použita pouze v případech, kde neproběhlo žádné násilí, ale bohužel praxe ukazuje, že v některých případech toto pravidlo soudy není dodržováno. Co se týká přestupkového řízení, tak pak dochází k posílení procesní ochrany obětí domácího násilí, neboť v řadě případů intenzita toho domácího násilí nedosahuje vlastně stupně té intenzity trestného činu a většinou nebo velmi často se jedná o přestupek proti občanskému soužití. Na rozdíl od trestního řízení se ovšem na přestupkové řízení nevztahuje ochrana zvlášť zranitelných obětí, a v praxi tak často dochází k druhotné viktimizaci obětí domácího násilí, respektive těch osob, které jsou postiženy tím spácháním přestupku. Proto se navrhuje do zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, doplnit ustanovení vedoucí k lepší ochraně před touto sekundární viktimizací, a to je to zakotvení práva na doprovod důvěrníkem. V rámci institutu vykázání, jak už řekl pan ministr, dochází ke změně, k prodloužení toho vykázání z 10 na 14 dní a povinnost vykazujícího policisty odebrat vykázané osobě zbraň a učinit další vhodná opatření na ochranu té ohrožené osoby. Co se týká té předložené právní úpravy, jak už jsem řekla, je z mého pohledu dlouho očekávanou změnou v rámci problematiky domácího a sexuálního násilí. Byla předmětem opakovaného projednání na podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Tohoto tématu se účastnila zmocněnkyně pro lidská práva a řada dalších lidí, kteří na tom skutečně odpracovali velký kus práce. Ještě jednou za to moc děkuji. Poprosím o podporu a propuštění tohoto tisku do druhého čtení a věřím tomu, že je tento návrh zákona natolik dostatečně vydiskutován, že snad k němu nebudou ani nahrány žádné pozměňovací návrhy. Děkuji. Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní už otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí jako první pan poslanec Zuna. Pane poslanče, máte slovo.