Helena Válková

Děkuji, paní místopředsedkyně, nebudu už tak křičet do mikrofonu, protože vy kdyžtak usměrníte určitě kolegyně a kolegy, jako to dělal váš předchůdce, a budu moci projev ukončit. Já jsem ještě o tom hodně přemýšlela, na co tedy reagovat. Nechci tady přičítat důvodovou zprávu původního návrhu. Paní zpravodajka Eva Decroix, vaším prostřednictvím, v podstatě na jedné straně mně dala za pravdu, na druhé straně neodpověděla na otázku pana poslance Bělici, vaším prostřednictvím, protože přesně, kdyby tam bylo tolik chyb, když tedy, jak řekla před chvilkou na mikrofon, naprostou většinu toho převzali, tak mohla ty maličké chybičky - a jak by to ocenili tedy, kdyby to tak bylo, ono to tak úplně není, ti, kteří se rozvádějí už v listopadu 2021 - posunout - respektive začátkem roku 2022 - do druhého čtení. A v rámci druhého čtení by mohla podat potom sama pozměňovací návrh - nebo by jich bylo více - a ten tak výborný návrh, sněmovní tisk 40, který, jak říká, převzali - v podstatě všechno tam máte - tak by mohla převzít a doupravit do té podoby, kterou máme teď. Já tedy řeknu teď věcně - takže to je po formální stránce věcně. My jsme předpokládali, že když se dohodnou rodiče, tak bude možné dohodu písemně uzavřít a ověřit podpisy. Hovořili jsme hlavně s notáři. Myslela jsem si, že ty poslední události, třeba advokátní úschovy, které trošku snížily respekt a důvěru vůči advokátnímu stavu, což mě velmi mrzí - že jsou dobrým argumentem pro to, aby tam bylo výslovně stanoveno, že taková dohoda, takové smírné řešení, které nevyžaduje soudní ingerenci, bude ověřena notářem. To jsme tam měli, ne úplně přesně tak, jak to teď říkám, ale takhle se to mohlo posunout - těmi vašimi pozměňovacími návrhy v rámci druhého čtení v prvním čtvrtletí roku 2022, kdy by to mohlo nabýt účinnosti k 1. lednu 2023. Teď máme polovinu roku 2024, ale protože to podala opozice, tak tady teď řešíme něco, pro co my, protože jsme konstruktivní - my tady vlastně dokazujeme, že i v tomto případě jsme se jako klub dohodli, že pro to zvedneme ruku, i když s tím, některými věcnými řešeními, nesouhlasíme, protože jste tam skutečně přebrali některé věci - a nebylo jich málo - které jsme měli v původním návrhu. Ale vysvětlete nám tedy, proč jste to už neudělali ve čtvrtém čtvrtletí 2021, nebo prvním čtvrtletí 2022? Proč jsem za vámi musela chodit a pořád se ptát - jako, paní zpravodajko, kdy už konečně, měli bychom to, je to dobře napsané. A aby to nevypadalo, že Česká republika je nějaký ostrůvek v Evropě, tak rozvoz (rozvod?) bez nutnosti soudní úpravy - protože já si vždycky nechám udělat nějakou analýzu, měli jsme ji, nevím, kdo to připravili, jestli legislativa Ministerstva spravedlnosti nebo parlamentní, náš parlamentní ústav, a to teď tedy nevím - tak Německo: není nutná soudní úprava, když se domluví, v určitých případech, je to tam samozřejmě vymezené. Švýcarsko, Nizozemsko, Estonsko, potom Skotsko, Lotyšsko - čili máme tady řadu zemí, kde samozřejmě každý má svůj recept, ale kontrola soudním systémem, který vy tady honor..., velmi tedy - jak bych to řekla - prostě stavíte na piedestal - a my dobře víme, že opatrovnické soudy někdy dělají chyby a musí to napravovat potom Ústavní soud až, protože tam není možnost dovolání - tak tam, kde se dohodnou rodiče, tak to není třeba. Nemluvě o tom, že jste úplně zapomněli - a těch lidí není málo, když už tedy - aspoň to nenazývejte reformou, řekněte, malá novelka, která nám zrychlí, ale není to reforma, to tedy si za tím stojím. Proč jste tam nedali třeba, když se smírně domluví dva manželé, kteří se chtějí rozvést, děti jsou zletilé, třeba 20, 21 roků, žijí si každý svým životem nebo studují, všechno je v pořádku, oni se dohodnou - proč aspoň u těchhle lidí není možná smírná cesta, dohoda? Proč jste to tam nedali? Proč by tam notář nemohl ověřit podpisy? Takže za mě, nepřesvědčivé vysvětlení toho, že jste převzali většinu do svého návrhu, ale zdržovali jste tři roky návrh, který tady ležel, už první, ve třetí - vlastně to bylo na začátku období od listopadu 2021. A teď k druhé otázce. To je citlivá věc. Je to velmi nešťastné, pane ministře, že jste to tam zařadili. Tohle jsme měli určitě diskutovat daleko důkladněji právě na podvýboru vedeném paní předsedkyní Malou, protože to, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - a asi bychom se tam dohodli. Neměli jste nás vyblokovat z jednání, které jste vedli na Ministerstvu spravedlnosti, protože trestání dětí - a já si troufnu říct, že naprostá většina našeho klubu, nemůžu říct všichni, protože to nevím, jsou proti tělesnému trestání dětí, já jako zmocněnkyně jsem byla vždycky - ale musím mít definováno tělesné trestání lépe, nežli to máte vy. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! I v důvodové zprávě to musí být vysvětleno tak, že paní Nováčková, která se živí jako architektka, listonoška, lékařka, není právník, tomu porozumí a nebude se bát, jako se bojí paní poslankyně Pastuchová, nebo alespoň tady říká, jak já k tomu potom přijdu, když to tam nenajdu. Tak nám prosím, pane ministře, nebo paní zpravodajko, vysvětlete, jak to máte definované. Přečtěte nám část té důvodové zprávy, která nás zbaví našich obav. A já tady nemusím řečnit tři hodiny, protože je fakt, že ta hlasová indispozice, nebýt tedy toho gesta pana místopředsedy Skopečka, tomu budu dlouho vděčna, tak jsem nebyla schopna ani dokončit větu. Teď už tedy nemusím mluvit nahlas, nebudu mluvit tedy tak dlouho, ale opravdu je to velmi nepřesvědčivé, nemáte to připravené. A nás samozřejmě mrzí, i když už předem víte, že konec pro vás bude dobrý, ale on nemusí být dobrý. Protože pokud nám budete naše pozměňovací návrhy zase všechny vetovat nebo budete proti nim hlasovat, no tak taky to nemusí úplně skončit dobře. Ono se chýlí konec volebního období a kdo ví, jak to bude i s jednotou koalice a vůbec se vším. Nebudu politická, je to velmi smutné, že u takového zákona jako je novela zákona, která se týká rodinných vztahů a ohrožených dětí, tady vytahujeme vlastně politické karty, ale vy jste mě k tomu donutila právě tím, že jako zpravodajka toho sněmovního tisku číslo 40, který byl připravený dobře legislativou Ministerstva spravedlnosti, za tím si stojím, několikrát to opakovali, tak jste radši dala přednost tomu, aby se to jako zdržovalo a výsledek je tenhle, že se o tom bavíme politicky. Nicméně náš klub vám zase ukáže, že nám jde o věc, neříkám na rozdíl od jiných, že nám jde o věc. A protože se skutečně tím návrhem zrychlí to řízení, tak my to zřejmě pustíme, nemůžu mluvit za ostatní, do dalšího kola druhého čtení. Nicméně ten tisk opravdu mě velmi nepříjemně překvapil. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.) Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní je přihlášen pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím. Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. Já se vrátím zpátky k těm nezletilým dětem a vrátím se zpátky k těm svým otázkám, na které mi nebylo odpovězeno. To, že máme třeba s paní profesorskou Válkovou, vaším prostřednictvím, rozdílné názory, tak to nechte na nás. Ale určitě byste byla tak hodná, abyste nám odpověděla na ty naše otázky. Znovu se ptám: Proč jste tedy spojili to zakotvení ohledně těch fyzických trestů tady s tímto tiskem, který se zabývá rozvody. U kolizního opatrovníka u nezletilých dětí rozhodně trvám na tom, aby tam samozřejmě kolizní opatrovník byl, protože nikdy nedokážete a samozřejmě ani ten právník, který zastupuje jednu stranu, potom druhý právník, který zastupuje druhou stranu, vnést vhled do té rodiny natolik, aby to dítě bylo ochráněno. A co to je tedy selhání rodičů. Myslím si, že každý rodič si myslí a opravdu se za to trošičku v hloubi duše stydí, když se rozvádí, protože toto je pro každé dítě velmi traumatizující záležitost. Protože ty děti se tam necítí v bezpečí, proto tam naskakuje ten kolizní opatrovník, aby zjistil, jestli to dítě není třeba pod nějakým permanentním tlakem hlavně třeba u nějakého domácího násilí, vyhrožování, u toho, že jak říkám, jeden z rodičů tahá za ten menší konec provazu. Proto já jsem rád osobně, že to je u toho soudce v tom jednoinstančním rozhodování nebo projednávání. Takže mě zajímá, proč je tam v úpravě zakotveno to fyzické trestání. Jak se tam vlastně vůbec dostalo? Proč jako tady řešíme dvě nesourodé věci? A u toho kolizního opatrovnictví jsem skutečně jakoby na vážkách, protože mám pocit, že potom my neřešíme ani to B, a to jsou vlastně ty návazné nebo ty předtím sociální služby, jak jsem říkal, mediace, centra pro rodinu a tak dále. Vím, že tady toto v tuto chvíli funguje, je to někdy lámání přes koleno u těch partnerů kteří, protože tam musí jít, protože jsou opravdu tak strašně pohádaní, že jako v tuto chvíli nechtějí mít nic společného spolu ani přes mediátora. Ale například pro ty některé děti je to prostě velmi důležité. Protože tam ony se mohou otevřít a říct, jakým způsobem se v té rodině cítí a mohou být i díky tomu nějakému bezpečí toho vztahu třeba s tím sociálním pracovníkem nebo s tím ospoďákem chráněny právě před tím, co se v té rodině děje. Takže když vy tady říkáte, že vlastně tam to selhání rodičů není, tak mě zajímá, co tam je tedy? Co je vlastně pro vás jako pro předkladatele to selhání těch rodičů? Co to je za konkrétní situace a co za konkrétní situace to naopak není? Protože někdy prostě můžou přijít opravdu před toho soudce a říct: My jsme se tady skvěle domluvili, tady na financích je to jakoby úžasné, ale stejně vždycky jeden z toho může odejít prostě jakoby nešťastný. A já to chápu, protože ten soudce to potom nakonec rozhodne. A jak říká má kolegyně Helena Válková, někdy to končí třeba i u Ústavního soudu. A v tuto chvíli je z hlediska domácího násilí a jsme svědky jedné velké mediální kauzy, která v tuto chvíli prostě běží, tak to není nikdy tak očividné, jak to vždycky vypadá a ty nejen soudy, ale i policie a další orgány prostě selhávají tady v tom. A mně se ty případy do rukou dostávají, vždyť jenom tady máme skupinu otců, která si stěžuje na soudy, vypořádání mezi rodiči ohledně styku s dítětem. Víme, jaký je velký problém pro jednoho nebo druhého rodiče a já rozumím tomu, že oni se prostě mohou domluvit, mohou přijít, a je to tak správně, v tuto chvíli se tak i děje. Ale pozor, jenom říkám, ať my prostě nešlápneme do něčeho, kdy de facto to dítě uvádíme v nebezpečí tím, že řekneme, rodiče se domluvili, kolizní opatrovník tam být nemusí, ale přesto ten jeden z rodičů prostě je v tom slabším postavení. Takže hlavně mě teď zajímá, protože se k tomu můžeme dostat potom i v dalších diskusích, jak se dostalo fyzické trestání, a na to mi nebylo odpovězeno, právě tady do tohoto návrhu novely zákona. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní mám, že se hlásí pan ministr, nicméně já tady mám dvě faktické. Takže nejprve mají přednost přihlášení poslanci s faktickými. Pan poslanec David Kasal, paní poslankyně Helena Válková a poté tedy pan ministr. Prosím.