Renata Oulehlová

Děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat na pana ministra Jurečku. Vy jste tady řekl, že zodpovědní starostové vlastně jsou už dnes v těch pilotních projektech. Já se vůči tomu chci hodně silně ohradit, protože zodpovědní starostové, zodpovědné vedení města to dělá běžně. Nepotřebuje k tomu finance z měkkých projektů, aby jenom vykázal činnost. My v Sokolově máme 330 bytů zvláštního určení jenom pro seniory, kteří se ocitnou v nějaké krizi. Máme poměrně velký bytový fond, byty přednostně přidělujeme samoživitelkám s dětmi. Prostě já se proti tomu musím ohradit. Ti slušní, kteří ty města vedou tak, jak mají, tak vy jste nás vlastně dehonestoval, že nejsme v nějakém imaginárním projektu, a papír snese všechno, pane ministře. Na to vás chci upozornit. (Potlesk z lavic ANO.) Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A paní poslankyně, vy už můžete dále navázat svým řádným vystoupením, neboť jste přihlášená nyní v rámci té sloučené obecné rozpravy. Prosím, paní poslankyně. Děkuji a omlouvám se, paní místopředsedkyně, nedošlo mi, že už můžu navázat. Máme před sebou zákon, který může ovlivnit životy lidí, a já se velice obávám, že je může ovlivnit ve větším případě negativně než pozitivně. Mám před sebou materiál, kterým nás pan ministr Bartoš obeznamuje, proč? Já bych tady jenom krátce přečetla, proč tento zákon tady vůbec projednáváme. Průměrné náklady bytové nouze, tedy neřešení problémů pro veřejné rozpočty jsou v roce 2023 4,1 miliardy. Jedná se o přímo prokazatelné náklady spojené s náhradní péčí o děti, náklady spojené s hospitalizacemi, využíváním záchranné zdravotnické služby či pohotovosti. Pane ministře, tohle pravda asi určitě je, ale vy jste to využili jenom tak, jak vy potřebujete. Já si nemyslím, že pokud tohle projde, tak že ty náklady sníží. Vy jste nám tady barvitě včera vyprávěl příběhy, jak vám zavolal senior se slovy Ivane, potřebuju pomoc. Já vám řeknu v krátkosti tři příběhy, které jsem řešila já. Ten první, taky mi zavolal pán, zavolal mi zaměstnanec našeho vlakového nádraží, že vlastně zachránil dvouleté dítě a tříleté dítě před fatálním neštěstím, kdy je odnesl doslova z kolejí, kde si hráli, a za minutu a půl přijel rychlík. Ta rodina měla deset dětí, ty děti se zachránily, matka vůbec nevěděla, kde děti jsou. Já jsem hodně sociálně založený člověk a svou podstatou se snažím pomáhat, když je to potřeba. Takže dalším příkladem, který jsem jako starostka řešila, bylo, že pár závislý na drogách, dvouleté dítě v náhradní péči, paní znovu těhotná. Krátce před porodem druhého dítěte prostě chtěli začít žít normálně s tím, že přestanou užívat. A my jako město jsme přidělili byt, aby s miminkem už mohla jít do bytu, začali jsme spolupracovat samozřejmě s dvěma neziskovými organizacemi, odbor sociální péče byl v pohotovosti také, také se na tom podílel. Já to úplně zkrátím. S miminkem se vrátili, vydrželo to dva měsíce a bohužel to selhalo. Třetí případ. Jako město dáváme neziskové organizaci, která provozuje azylový dům a noclehárnu v našich prostorech, tak dáváme i byt. Opět rodina v bytě se sociální péčí neziskové organizace i města. Dopadlo to zase špatně, ty děti zase skončily v nějaké náhradní péči. A víte, proč vám to říkám? Všechny tyhle tři případy pro mě byly velice emočně těžké, protože já jsem si uvědomila, že my jsme vlastně tou pomocí jenom prodloužili těm dětem utrpení. Nic jiného se nestalo, protože ty děti stejně od těch rodičů, ty rodiče se prostě o ně starat nechtěli. To je všechno a spojuje všechny ty tři příběhy to, že všechny tři rodiny měly byt, měly ho. Ale vy tady máte vyčíslené náklady na lidi, kteří prostě nechtějí, a vůbec nic to nezmění. My máme ve městě plno osob bez přístřeší a jediné, co ti lidé chtějí, že prostě nechtějí být svázáni, nechtějí, oni nejdou ani na tu noclehárnu, pokud nemrzne. A vy jste tady teď vlastně použili to, co bohužel se v naší zemi děje, kdy je zneužívána záchranná služba, kdy je, kdy je zneužíváno prostě kde co, ale vy v dobré víře možná, protože neznáte ty životní příběhy tak, jak je známe my, kteří žijeme v těch vyloučených lokalitách. Moje předřečnice i předřečníci tady popsali přesně všechna ta rizika, která můžou být. Můžu vám říct, že co se může stát úplně nejhoršího slušnému vchodu, že tam dáte jeden takový byt. Jenom jeden stačí, a ten člověk, který tam je v nájmu, první, co běží, běží na ten úřad, běží zatím vedením toho města a zoufale hledá pomoc. A my jim pomoci opravdu neumíme. Já se bojím, že tento zákon jenom zhorší ve značné míře nebo rozšíří víc ty sociálně vyloučené lokality. Protože já, když jsem koukala na ty vaše barvičky, kolik lidí se může zabydlet, tak je to hrůzostrašné. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! Chraňte, pane ministře, taky lidi, kteří pracují, odvádí daně, vychovávají děti. (Potlesk poslanců ANO.) Oni si to zaslouží. Věřte, že si to zaslouží a této zemi to vrací, vrací to ve velké míře. Já bych se teď ještě chtěla zastavit u některých vašich výroků. Vy jste včera řekl ve své úvodní řeči, že 1,6 milionu českých občanů žije v energetické chudobě. Ale to je vizitka této vlády, pane ministře. (Potlesk poslanců ANO.) To není nic jiného než to, jak vy se staráte o občany. Vy jste řekl samozřejmě také, že ta energetická krize je způsobená díky agresi na Ukrajině. Já vám řeknu, že my jsme v prosinci roku 2021 platili v našem městě 1 218 korun za megawatthodinu, od ledna jsme platili 4 152 korun, to je skoro třikrát více, a válka začala 24. 2. 2022. (Potlesk poslanců ANO.) Takže vy šíříte dezinformace. Dále jste řekl, že zákon pomůže zkrotit obchod s chudobou. To určitě, protože ti obchodníci budou bez starostí, protože ty byty předají městům - a města, starejte se. Mě by zajímalo, pane ministře, já vím z vlastní zkušenosti, jak dokážou tito lidé ten byt znehodnotit, jak ho dokážou zničit. To jsou škody, kde pak rekonstrukce bytu jedna dva vyjde na milion korun. Kdo to bude platit? To taky budeme platit my jako města? Nebo ze státního rozpočtu? Furt je to jeden balík peněz od daňových poplatníků. To jako není sranda. My neumíme přidat příspěvek na péči, ale umíme tohle? To jsme fakt frajeři. Další, co jste zmínil, a to mě překvapilo, je hněv lidí, pokud nebude zákon schválen. Jakých lidí? Těch neziskových organizací, které budou mít realitky? Řekněte mi, které neziskové organizace mají zkušenost s realitním trhem? Já tedy žádnou neznám. Jestli vy ano, tak ráda budu poučena. Další věcí je, a to už tady taky bylo zmíněno, že do tohoto zákona je vtaženo mnoho hráčů, mnoho subjektů, kteří se spolu budou muset domluvit. Stát, kraj, město jako ORP, další obce, které jsou v tom ORP. Teď, co se tady o tom diskutuje, tak mnoho lidí mluví o tom - tak koupíme si byt, dáme ho městu a máme vystaráno. To přece nechceme. 1,5 miliardy nás toto bude stát v začátku. Já fakt si myslím, opravdu by mě zajímalo, jak se tady včera ptali moji kolegové, co na to říká pan ministr financí. To by mě opravdu zajímalo. Já už asi nebudu dále mluvit. Pro mě je ten zákon opravdu špatný a myslím si, že ve finále ani nechrání ty potřebné - já teď mluvím hlavně o dětech, protože na začátku jsem vám řekla ty tři příklady. Bohužel máme rodiny, které jejich děti nezajímají a asi to nikdy jiné nebude. Bohužel. I když je ta pomoc velká, ať od měst, od neziskových organizací, tak prostě se to nepovede. Já bych se chtěla připojit k mým kolegyním s návrhem na zamítnutí zákona. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.) Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Je přihlášen s reakcí pan ministr.