Ondřej Babka

Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já už jsem myslel, že se nedočkám... (Odmlka. Reakce ze sálu.) Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, dočkal jste se, pokračujte ve svém projevu. Já kolegy poprosím o zdrženlivost. Já si musím trošku urovnat své podklady. Děkuji moc ještě jednou za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my dnes už od rána projednáváme velkou mediální novelu, tak jak ji vlastně koalice nazývá, po té novele, která tady byla v tom roce loňském, která se týkala hlavně změn v radách. A tato velká novela je spíše novelou reformy financování. Já bych tak nazval reformy financování médií veřejných služeb, České televize a Českého rozhlasu, a to z toho důvodu, že její podstatou je tedy nejen navýšení toho rozhlasového a televizního poplatku a zavedení pravidelné indexace - k tomu se pak dostanu, protože to je velice, velice zajímavé téma hlavně z toho ekonomického pohledu. Současně ta novela taky zavádí povinnost odvádění poplatku nejen z televizního či rozhlasového přijímače, ale ze všech zařízení, ze kterých ten signál můžete ústy (?) přijímat, to znamená z mobilu nebo z tabletu, tedy z těch přístrojů, které umožňují mediální obsah přehrávat. Tyto dvě změny jsou minimálně z pohledu nějaké široké veřejnosti asi nejvíce diskutovanými změnami v rámci projednávané novely. A jak i dnešní debata už ukázala, tak samozřejmě ani to zdanění firem té veřejné kritice z logiky věci nemůže ujít. *** Neautorizováno ! Původním primárním účelem dnes projednávané novely podle mě měla být - a bohužel není - již zmíněná definice veřejné služby, kterou právě Česká republika ve 21. století potřebuje. To znamená, že podle mého názoru - a bohužel k tomu nedošlo - není součástí této novely definice toho, co od médií veřejné služby ve 21. století, tedy teď a do budoucna, chceme. Nedošlo k tomu podle mě z vícero důvodů. Mě za hnutí ANO samozřejmě mrzí, že jsme vůbec k žádné debatě přizváni nebyli. Já samozřejmě chápu, že pan ministr nebo kolegové z koalice můžou argumentovat tím, že my bychom vás tady nepřesvědčili, vy máte na to jiný názor, jasně, OK. Ale zrovna u definice toho, co od médií veřejné služby dneska chceme, tak tam si myslím, že bychom se nemuseli až tak úplně lišit. A proto mě to trošku mrzí, že ani v této části vy jste tady nakonec k tomu nepřistoupili, ale že ani tady jsme tu debatu nevedli. A máme víceméně konec třetího roku našich mandátů. I to vlastně, jakým způsobem vy tu novelu předkládáte, tak je to nějaký důkaz toho, že ani vy, a já se k tomu pak dostanu, nejste jednotní, a ten zákon jako takový je za mě mišmaš a špatně, protože - a myslím si, že vím, kdo a co a jak tam prosazoval a že jste prostě udělali a poslali tuhletu velkou novelu, která dohromady nedává úplně smysl. Samozřejmě dalším účelem této novely je nějaké zabezpečení dostatku finančních prostředků pro ale nějak definovanou veřejnou službu poskytovanou právě médii veřejné služby. A bohužel, jak už jsem zmínil, tak v průběhu času vy jste ten zákon taky nějakým způsobem představovali, tak se z této novely stal paskvil, který za mě zcela nesystematicky chce vyřešit jakoby celou řadu nějakých více či méně důležitých věcí - nebo důležitých, méně důležitých, podstatných, nepodstatných problémů či kvaziproblémů, ale jak už jsem řekl, nevytváří nějaký koherentní celek a obecně z té novely mám prostě pocit nejednotnosti. Už to tady zmiňoval i Patrik Nacher, že - myslím si, že by i ta debata byla možná rychlejší, z naší strany vstřícnější, kdybyste přišli jenom s pouhým zvýšením poplatků, a že by ta debata byla vlastně vedena pouze jako "na co" a "kolik". A dneska tady řešíme - a podle mě zcela správně si, pane ministře, vyslechnete kritiku konkrétních částí toho zákona. A dokonce si troufám tvrdit, že opravdu po dnešní debatě i vy musíte nejen na ministerstvu, ale i v rámci nějaké koaliční debaty uznat, že některé věci jste absolutně jako netrefili nebo přepískli v tomto zákoně. A troufám si tvrdit, že ten zákon předtím, než bude schválen, tak i z vašich nějakých úvah založených i na naší kritice dojde k velké změně. Problém samozřejmě nastal ve chvíli, kdy přesně v průběhu přípravy byly do textu zákona zapracované zájmy ať už řady nějakých zájmových skupin, či zájmy jednotlivých poslaneckých klubů. Vy jste tady přiznal, já se k tomu pak dostanu, právě třeba ten problém dezinformace, které tam tedy pravděpodobně chtěla vepsat Pirátská strana, ale k tomu se ještě dostanu. Ve své podstatě jste přinesli zákon, který si myslím, tak jak je napsaný a tak jak je nám překládaný, vůbec pro současná média, pro současnou Českou televizi a Český rozhlas, není výhodný. A kór v dnešní době je skutečně mimořádně nebezpečné schvalovat novelu médií veřejné služby, která je vypracovaná takhle nekvalitně a která nestojí na žádných pevných základech a která si vybírá jenom jednotlivé složky a mění vlastně spoustu věcí. Dnešní doba je složitá, je náročná, je těžká a je složitá i pro média veřejné služby, to si myslím, že všichni vnímáme. Ale právě proto, že doba je taková, jaká je, tak musíme přece daleko opatrněji zasahovat do médií, protože obecně důvěra občanů nejen v média, nejen ve veřejnoprávní nebo média veřejné služby, je dnes křehká, vidíme to dnes a denně. Když se ohlédneme do jiných zemí a sledujeme, co se právě nejen s médii veřejnými v současnosti děje, a některé příčiny aktuálně probíhající krize médií v jiných zemích jsou zřejmé, některé jiné příčiny tušíme, co však je víc než patrné, že v průběhu času klesá důvěra nejen české veřejnosti v práci novinářů, žurnalistů a současně i v práci a konkrétní výstupy jednotlivých zpravodajských médií. Vidíme, že lidé stále více a více hledají alternativní média, alternativní zprávy. Narůstá nám skepse samotných žurnalistů k současnému směřování zpravodajských médií. Pravidelně a výrazně vnímám i značný posun ve vnímání důvěry vůči žurnalistickým informacím i třeba od mladých lidí. A říkám to jenom proto, protože při každém jednom zásahu do médií z naší strany, tedy ze strany politiků, musí platit zásada "dvakrát měř a jednou řež", protože u médií veřejné služby je to ještě o to viditelnější a o to složitější. Samozřejmě že aktuálně projednávaná novela, pokud ji schválíte, tak dočasně finančně médiím, České televizi a Českému rozhlasu, pomůže, ale podle mě jim z dlouhodobého hlediska může udělat medvědí službu. A jak jsem právě naznačoval před chvílí, tak opravdu není žádná doba pro nějaké sociologické pokusy s médii veřejné služby, protože - a vidíme to - očividně jste k tomu přistoupili tak, že tady někoho něco napadlo a řekli jste si jo, tak to do toho zákona dáme, protože tomu druhému tam dáme zase něco jiného. Česká televize ráda, samozřejmě, a zcela po právu se pyšní svou důvěryhodností u české populace. Já jsem za to rád, ale musíme se i podívat na druhou stranu toho žebříčku, na média, která česká společnost pokládá právě i za nejméně důvěryhodná. Dle Reuters Institute for the Studies of Journalism České televizi nedůvěřuje nejvíce české populace po bulvárním Blesku a TV Nova. A to je pro médium veřejné služby tristní výsledek, protože oni by samozřejmě měli nějak ze své podstaty informovat nejkonzervativněji, nějakým způsobem, který právě vyhovuje jakoby celé společnosti. Já chápu, že je super, že jí polovina, více než polovina třeba společnosti důvěřuje, ale je přece špatně, že i více než polovina - nebo nějaká velká část společnosti nedůvěřuje. Že vlastně bychom se měli spíš pohybovat na nějaké škále, že to hodnotí tak, že jim je to třeba buď jedno, nebo že to vnímají nějakým způsobem jako neutrálně, ale my se tady pohybujeme bohužel, bohužel ve dvou extrémech. A proto znovu opakuji, některé sociologické experimenty, které dnes v tom zákoně dneska představujete, tak si myslím, že na ně není úplně vhodná doba. To, v čem ta projednávaná novela zcela jistě selhává, je jasná deklarace toho, co veřejná služba pro 20. (21.) století je. Anebo není. A už tady bylo taky několikrát řečeno, mělo by to být zrovna toto - nějaký ideologický základ novely o České televize a Českém rozhlase. Naopak vaše logika toho, že nejdřív definujete objem finančních prostředků pro média ve veřejné služby a až potom následně od nich očekáváte určitou službu, která je, nebo která bude definována prostřednictvím nějakého obskurního memoranda, je podle mě úplně chybná. Že bychom měli kroky, tyto dva kroky, obrátit. To znamená, nejdřív jsme si měli definovat, co od těch médií chceme, a teprve až potom zjistit, kolik to stojí a kolik na to dáme peněz. *** Neautorizováno ! Já bych tady v tuhle chvíli možná citoval z dopisu, který zaslaly některé - Asociace provozovatelů soukromého vysílání, Media Marketing Services, FTV Prima a další, to znamená komerční televize, které vyslovily 23. května 2024 kategorický nesouhlas s návrhem. Dle jejich názoru to hrubě odporuje právu EU. Tak jak byl předložený Ministerstvem kultury, není výsledkem odborné debaty se zástupci privátních médií. Proč jsem se vlastně k tomuto dopisu chtěl dostat, je jeho druhá část, kde si dovolují důrazně upozornit, že současný návrh novely zákona tím, že v něm absentuje co nejpřesnější vymezení veřejné služby a jejích úkolů, porušuje právo EU. Dále argumentují, proč to tak je. Dovolujeme si zopakovat, že nadále setrváváme na našem názoru, že nejprve musí dojít k řádnému a co nejpřesnějšímu zákonnému vymezení veřejné služby a následně k bližšímu vymezení formou dokumentu, a tak dále a tak dále. To znamená, jenom jsem tím chtěl potvrdit ta slova, která jsem před chvílí řekl, že kroky, které jste udělali, měly být opačně. To znamená, nejdříve si definovat, co a jak, a potom teprve jakým způsobem a za kolik za to budeme platit. Ostatně tady s tím souhlasí i Legislativní rada vlády, která zdůrazňuje, že v závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace chybějí relevantní ekonomické údaje, a to zejména existence nákladů České televize a Českého rozhlasu v porovnání s výnosy z koncesionářských poplatků a výnosů z povoleného obsahu reklamy. Chybí také definice toho, proč a v čem je současné financování nedostatečné, tedy jaký rozsah financování je třeba, aby bylo možné plnit veřejnoprávní funkci těchto médií. To je za mě zcela zásadní. To primárně v té souvislosti, že například rozsah vysílání České televize se za poslední roky zcela zásadně změnil a navýšil a toto rozhodnutí nevycházelo z nějaké definice toho, co veřejná služba je, ale bylo to v podstatě řekl bych čistě o rozhodnutí managementu České televize nebo Českého rozhlasu. To znamená, vůbec nechci rozporovat existenci a důležitost všech těch programů, které vznikly během těch let, jako je ČT24, ČT sport, ČT art, ČT Déčko či v minulosti ČT3, nebo naopak všechny regionální stanice, Radiožurnál nebo další specificky motivované. Jenom chci říct, že ani zákonodárce, ani nikdo jiný to nedefinoval. To znamená, bylo to opravdu autonomní rozhodnutí managementu toho nebo onoho média, jakým způsobem chce postupovat. S tím souvisí i online služby těchto médií, souvisí s tím zřízení serverů iRozhlas, iVysílání a tak dále. Říkám, nerozporuji jejich existenci, jenom nikde není napsané, že to ta média musí dělat. Takže my vlastně teď hledáme finanční prostředky pro to, abychom plnili tu veřejnoprávní službu, kterou ale nastavily managementy těch médií. Takže místo toho, abychom nejdříve definovali, co je veřejná služba, následně pak na základě nějaké ekonomické analýzy vyčíslili náklady námi definované veřejné služby a potom na základě těchto analýz stanovili výši koncesionářských poplatků, tak raději navyšujeme rozpočty bez ohledu na to, jakou veřejnou službu chceme, jakou požadujeme, jestli ji máme definovanou, nebo ne. Jak jsem tady řekl, tak v rámci této logiky by se managementy těch médií ad absurdum mohly rozhodnout, že vytvoří 20 nových stanic a následně deklarovat, že pro tento objem televizní výroby nebo rozhlasové výroby nemají dostatek peněz a že ty peníze se tam tedy musí nalít. To opravdu není namířeno ani proti České televizi, ani proti rozhlasu. Jenom se snažím argumentovat tou logikou, jakým způsobem bychom měli postupovat a nepostupujeme, nebo vy byste měli postupovat a nepostupujete. OK, pojďme se podívat na nějaká konkrétní čísla, která nám v rámci projednávané novely pan ministr připravil. Velká mediální novela má zvýšit tedy poplatek za Českou televizi a Český rozhlas a zároveň má zvýšit i počet koncesionářů. Nově bude nastavena výše televizního poplatku na 150 korun pro Českou televizi a na 55 korun pro Český rozhlas. To představuje tedy navýšení televizního poplatku o 15 korun a rozhlasového poplatku o 10 korun. Celkové meziroční navýšení rozpočtu České televize odhaduje tedy ministerstvo ze zhruba 8 miliard o 865 milionů korun a u Českého rozhlasu z 2,4 miliardy o 331 milionů. Z těchto čísel vycházím z důvodové zprávy. Nicméně si můžeme z veřejných zdrojů dohledat, že ne všichni tady s těmito odhady souzní a že se třeba může jednat ve výsledku i o dvojnásobné navýšení, a tyto odhady se značně liší. Co novela přináší, je také to, že se rozšiřuje počet domácností, které budou muset platit koncesionářské poplatky. Podle předložené novely se televizní a rozhlasový poplatek bude týkat taktéž domácností, které, jak už jsem říkal, vlastní jakékoliv zařízení, na kterém bude možné sledovat televizní či rozhlasové vysílání, tedy primárně tablety a mobily. Ve své podstatě tedy povinnost platit televizní poplatek se výrazně rozšíří a už vůbec nebude spojena s tím, zda se v dané domácnosti aktivně sleduje Česká televize či se aktivně poslouchá Český rozhlas nebo zdali vůbec nějaká televize v dané domácnosti existuje. Tady bych se chtěl ještě zastavit. Myslím si, že to je věc, která z vaší strany byla absolutně nezvládnutá, a to je vlastně komunikace toho zákona. Myslím si, že to musíte uznat i vy, že prostě tohle jste nezvládli. Vy jste za mě i možná až zbytečně lidi vyděsili tím, že budou platit z každého jednoho telefonu, který vlastní. Je to zase jenom ukázka toho, jakým způsobem k té přípravě a k té komunikaci zákonů přistupujete. Já samozřejmě bych z toho mohl mít jako opoziční politik radost, ale věřte mi, že nemám. Například ředitel mediální skupiny Prima Marek Singer hovoří o tom, že navýšení rozpočtu České televize dle jejich propočtu, už jsem to zmiňoval, nebude právě zhruba o 900 milionů korun, které uvádí důvodová zpráva, ale bude až někde na úrovni 1,5 až 2 miliardy korun. To samozřejmě ještě nemluvím o pravidelné valorizaci poplatků, ke které se také dostanu časem. Musíme si uvědomit, že nejenže nalijeme ty peníze do médií veřejné služby, do té České televize nebo Českého rozhlasu, že to neznamená, že oni najednou budou s těmi penězi disponovat, ale samozřejmě to má velké dopady na celý mediální trh a na celý ten duální systém. Proto je podle mého názoru velice důležité právě i s těmito hráči na trhu komunikovat a mít to vykomunikované, což se vám podle mě také úplně nepodařilo. Předešlé vedení České televize deklarovalo, tehdejší ředitel Dvořák, že potřebuje přidat ročně, nebo že mu v rozpočtu chybí cirka 300 až 500 milionů korun. Samozřejmě to navýšení, už to tady také bylo několikrát zmíněno, dává jistou logiku. Ostatně jediným a hlavním argumentem k navýšení poplatku, který je právě možné vyčíst z vaší důvodové zprávy a v rámci mediální diskuse, je právě ztráta kupní síly toho poplatku. Cenová hladina vzrostla o 67 % od posledního navýšení a k tomu poslednímu zvyšování došlo v případě České televize v roce 2008, v případě rozhlasu v roce 2005. Jenže samotná ztráta reálné hodnoty televizního poplatku, i když je bezpochyby významná, určitě nemá být jediným důvodem k jeho růstu. *** Neautorizováno ! Problém je, že kvalitní i kvantitativní ukazatele České televize, které jsme všichni schopni nějak vyčíst z výročních zpráv České televize a které jste tady dneska ukazoval, neindikují výrazný nedostatek finančních prostředků. Současná výše poplatku nepředstavuje a nevede podle aktuálně tržního podílu České televize k nějakému snížení zájmu diváků o veřejnoprávní vysílání. A to je taky určitě jako jeden z hlavních ukazatelů, který by nás měl zajímat, a to je ta popularita České televize mezi diváky. Vy jste tady zmiňoval například slovenskou televizi, která se samozřejmě v porovnání s popularitou České televize nedá srovnávat. Česká televize, jak už tady bylo taky řečeno, více než důstojně dokáže konkurovat vysílatelům ze soukromého sektoru. Podle údajů z výroční zprávy z roku 2023 dosáhla Česká televize v roce 2023 téměř 30% podílu sledovanosti ve skupině diváků starších 15 let a stala se tak již šestkrát za sebou nejvyhledávanějším vysílatelem na televizním trhu. Takže my vlastně, abychom si to uvědomili, my jakoby nezachraňujeme nějakého otloukánka na televizním trhu, ale naopak lídra televizního trhu u nás v České republice. Tak jenom abychom si ujasnili i tyto věci. K tomuto umístění došlo i přes snížení počtu programů a ukončení vysílání ČT3 na konci roku 2022. V hlavním vysílacím čase, který definujeme mezi devatenáctou a dvaadvacátou hodinou, dosáhla skupina České televize podílu na publiku 30,2 %. Hlavní stanice veřejnoprávního vysílatele ČT1 dlouhodobě reprezentuje druhý nejsledovanější program na českém trhu. V roce 2023 Česká televize odvysílala prvních šest vůbec nejsledovanějších pořadů roku. Z třicítky nejsledovanějších pořadů bylo celých 29 odvysíláno na programech vysílatele veřejné služby. Tak to jsem jenom vyjmenoval pár úspěchů České televize, které uvádím z oficiálních materiálů, které máme nejen na výboru pro mediální záležitosti. A co tím chci říct? Současná fixní výše poplatku zjevně nevytváří problém, který by byl nějakým způsobem patrný ve snížení diváckého zájmu o vysílání České televize, a už vůbec tedy nevytváří nějakou nedostatečnou konkurenceschopnost vůči soukromým vysílatelům. Takže nedostatečný zájem tedy asi zjevně není důvodem k navýšení poplatků. To znamená, není to náš primární cíl udělat z otloukánka hegemona, aby Česká televize mohla do své činnosti investovat více, a tedy získat více diváků. Tohle asi není ta správná veličina, kvůli které bychom museli navyšovat koncesionářský poplatek. Tak zkusíme najít nějaký jiný v těch výročních zprávách České televizi. A můžeme to zkusit třeba dle počtu odvysílaných pořadů a počtu hodin ukončené výroby pořadů, protože v tom se tam možná taky může projevit ta deklarovaná podfinancovanost ČT. Jenže ono asi ne, protože z informací z dostupných výročních zpráv taktéž neindikují nedostatek finančních prostředků v rozpočtu České televize, a to proto, že počet hodin ukončené výroby se dlouhodobě navyšuje. Meziročně došlo v roce 2022 k navýšení o více než 1 000 vysílacích hodin na celkovou hodnotu 20,4 tisíce hodin ukončené výroby. Stejně tak postupně dochází dlouhodobě k významnému nárůstu počtu odvysílaných hodin pořadů Českou televizí na celkovou hodnotu téměř 53 000 hodin. Ano, na konci roku 2002 (?) došlo k mírnému útlumu, protože došlo k ukončení vysílání ČT3, což samozřejmě ovlivní vývoj počtu odvysílaných hodin, ale na objem ukončené výroby pořadů to meziročně nebude mít zásadní vliv. Samozřejmě ten program ČT3 vznikl v souvislosti s bezprecedentní covidovou pandemií jako dočasná stanice. Vzhledem k té mimořádné události jsme si určitě nejen my její vznik pochvalovali. Tedy ve svém důsledku ani informace o objemu vyrobených a odvysílaných programů ČT neindikují, že je nějak nevyhnutelné dramaticky navyšovat rozpočet. Samozřejmě je to jako dané. Nicméně ta čísla to neindikují. Takže se nám nedostatek finančních prostředků neprojevuje na divácké popularitě České televize, neprojevuje se na počtu vyrobených a odvysílaných hodin. Tak se zkusíme podívat třeba na odměny a na počet zaměstnanců ČT. Tady to taky úplně nevypadá, protože z pohledu počtu zaměstnanců nedochází v čase k žádnému významnému propouštění, a to i navzdory postupné digitalizaci. Průměrná hrubá mzda v České televizi dle posledních dostupných informací z roku 2022 byla 49 219 korun a to odpovídá úrovni měsíční mzdy v Praze a o docela slušných 9 000 korun to přesahuje průměrnou mzdu v České republice. Zároveň v rámci kvalifikační struktury zaměstnanců České televize tvoří zhruba 64 (%?) jednotlivců se základním vzděláním, výučním listem nebo středoškolským vzděláním. Tedy i z tohoto pohledu jsou zaměstnanci odměňováni nadstandardně, když vezmete, že vlastně dvě třetiny lidí jsou tedy se základním, výučním a středoškolským vzděláním. Nemluvě o tom, a už to tady zmiňoval taky někdo z mých kolegů, že není žádným veřejným tajemstvím, že jistá část těch nadstandardně odměňovaných zaměstnanců České televize je odměňována prostřednictvím faktur. Určitě, samozřejmě. Protože i v rámci Českého rozhlasu i České televize se setkávám s nějakými lidmi, takže víme, pane ministře, že i tam mají problém na některých pozicích s malými výplatami. Některé profese prostě jsou podfinancované. A já doufám, že ve chvíli, kdy se vám ten rozpočet podaří navýšit, že se to aspoň projeví v tom, že opravdu ty profese, které jsou v České televizi a v Českém rozhlase dlouhodobě podfinancované, tak že se ty peníze, které ty instituce dostanou navíc, že se to aspoň projeví v tom, aby ty prostředky navíc dostali právě tito lidé. Opakovaně jsem tady narazil na problém, který definovala i Legislativní rada vlády. V materiálech Ministerstva kultury zcela zásadně chybí analýza toho, v čem - v čem - je současné financování České televize tak nedostatečné, že musí docházet k navyšování poplatků a k dramatickému navyšování okruhu poplatníků. My to možná víme z nějakých veřejných vyjádření nebo z nějakých prezentací toho či onoho pánů ředitelů. Ale proč to proboha není v těch důvodových zprávách nebo v nějakých analýzách? Vy tady prostě předkládáte velkou novelu, kterou měníte jako x věcí, ale nejste schopní tam dodat nějakou analýzu toho, proč vlastně má k tomu razantnímu navýšení rozpočtů dojít. A já už jsem tady říkal, já jako rozumím ztrátě kupní síly televizního poplatku. Ten argument je relevantní. Ale je taky zřejmé, že aktuální reálná hodnota televizního poplatku nevyžaduje tak drastické navýšení, nebo drastické, tak velké navýšení, jako je obsaženo v novele zákona. A my tady musíme diskutovat o efektivitě získaných poplatků. Už jsem to tady vlastně zmiňoval i včera, když jsme se bavili o fondu audiovize. Přece my jako zákonodárci musíme zajistit, aby každý investovaný veřejný prostředek přinášel co největší přidanou hodnotu, protože jinak samozřejmě riskujeme to, že budeme plýtvat zdroji, které by mohly být využity mnohem efektivněji a jinde, a říkal jsem to tady včera, které i v rezortu kultury chybí skoro v každé kapitole. Tak. Dostáváme se k pro mě z ekonomického hlediska nejdůležitější pasáži. Myslím si, že to je věc, kterou budu chtít změnit v rámci druhého čtení. To je ta již zmiňovaná indexace, kterou tady už zmiňoval kolega Lacina. Tady zase předpokládám, protože on tady zmiňoval, že je to za něj jedna z nejdůležitějších pasáží toho zákona, tak pro mě je jedna z těch nejproblematičtějších. A vysvětlím hned proč. *** Neautorizováno ! V té původní verzi totiž ani nebyla, pokud se nepletu, vy jste v té původní verzi, kterou jste prezentovali, tak jste zvyšovali ten poplatek o nějakých 10 korun, ještě víc, ale nebyla tam ta indexace, takže ta se tam dostala asi až později. Takže indexace, myslím si, že se to málo diskutuje, málo se to dává najevo, že tam tahleta věc je, protože v následujících letech by poplatky mohla zvyšovat vláda svým nařízením, a to v případě, kdy od poslední změny poplatků překročila míra inflace 6 %. (Ministr mluví od stolku zpravodajů.) Kdy? Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, prosím, reagujte přes mikrofon. Prosím, pokračujte. To znamená, že vzhledem k tomu, a zkusím to vysvětlit, že Česká národní banka cíluje míru inflace na zhruba 2 %, a já už jsem vás, pane ministře, i na toto interpeloval, tak jestli po mé interpelaci došlo ke změně, tak se omlouvám, že jsem to zapomněl si tady zapsat, nicméně podle mě se nezměnila ta procenta. To znamená, že pokud cílujeme inflaci na zhruba 2 %, tak kumulovaná inflace 6 % znamená, že k valorizaci tohoto poplatku bude docházet v pravidelných intervalech dvou až tří let s tím, že tedy se do televizního poplatku plně promítne nárůst cen spotřebitelského koše. To znamená, že navyšování rozpočtu kupříkladu České televize bude tedy o 6 % každé tři roky, to znamená o dalších půl miliardy korun, každé dva až tři roky, a to v situaci, kdy tedy ČT z pohledu kvality i kvantity vyrobeného obsahu, jak jsem tady zmiňoval, funguje dobře a k poslednímu navýšení těch televizních poplatků došlo v roce 2008. To znamená, že my tady vlastně opravdu schválíme něco, kdy se nám může stát, že co každé dva až tři roky, a to je 6 % ze 150 korun, když to rychle spočtu, je 9 korun, takže by to bylo 159 za dva roky, za další dva roky 6 % ze 159 korun, takže zase o nějakých 11 korun, takže třeba 170 korun. To znamená, že opravdu by docházelo jako k výraznému navyšování rozpočtu těch veřejnoprávních médií. A nemyslím si vůbec, protože ve chvíli, kdy komerční média mají problém s tímto navýšením, nevím, jestli si to uvědomovala, že by jakoby souhlasila, že každé dva roky dojde k velkému rozkolísání toho trhu. Protože prostě půl miliardy, které vám každé dva roky se objeví na tom trhu, je prostě velký zásah. Jak už jsem říkal, je zřejmé, že celková kupní síla televizního poplatku se v čase výrazně snížila. Jenže samotná ztráta jeho reálné hodnoty nepůsobí jako dostatečný argument k tomu meziročnímu navýšení příjmů z televizního poplatku z úrovně necelých 6 miliard korun až o téměř miliardu s pravidelným navyšováním každé dva až tři roky zhruba o půl miliardy korun. To si myslím, že prostě je přehnané. Vzhledem k tomu, že televizní poplatek je ze své podstaty veřejným příjmem, je právě potřeba sledovat i efektivitu jeho vynakládání, a z pohledu reálného vývoje ukazatelů i o kvantitě a kvalitě vysílání České televize neobsahují dokumenty zpracované ČT dostatečné argumenty zdůvodňující toto navýšení poplatků až o čtvrtinu. Tady se zase dostávám k tomu, že prostě ta analýza, analýza v tom materiálu chybí. Ještě co se té indexace týče, tak mně přijde docela zajímavé, že Česká televize se stává, nebo Česká televize i Český rozhlas se de facto stávají prvními státními nebo veřejnoprávními institucemi, které mají, a to si myslím, že je důležité, že jsou opravdu první, které budou mít plně garantovanou ochranu před inflací. Nevím, jestli si to, kolegové, uvědomujete, ale opravdu se ptám, z jakého důvodu? Protože tu pojistku nemáme nikde. Nemáme ji, nevím, například u ŘSD, nemáme ji prostě u vysokých škol, nemáme ji prostě u soudů. Ještě víc mě to jako šokuje ve chvíli, kdy se tady mluví o konsolidaci veřejných financí, že Ministerstvo financí třeba nedokázalo vysvětlit v tomto případě, že opravdu se z pohledu toho, že vlastně dáme nějakou garanci, plně garantovanou ochranu před inflací těmto institucím, že opravdu otevíráme Pandořinu skříňku, kdy prostě další instituce zcela z logiky věci mohou požadovat tu garanci obdobnou. A já tady ještě mám odkaz na Legislativní radu vlády, která to podle mě taky zmiňuje. Ano. Tady v bodě pět - tedy cituji: Členové Legislativní rady vlády nejsou jednotní v tom, zda z hlediska ústavního práva je v pořádku, aby v případě 6% inflace docházelo ke zvýšení měsíční výše rozhlasového poplatku a měsíční výše televizního poplatku o 6 % cestou nařízení vlády. V příloze ke stanovisku Legislativní rady je proto navržen podobný mechanismus, a tak dále, a tak dále. Takže nejen samozřejmě to rozhodnutí vlády, ale vůbec ta plně garantovaná ochrana před inflací každé dva až tři roky mi prostě přijde přehnaná. Tak a dostáváme se k těm firmám, které si nově podle nového zákona, podle zákona, který jste sem předložili, tak si za Českou televizi a Český rozhlas docela slušně připlatí. V případě firmy s více než 500 zaměstnanci to bude dokonce tedy stonásobek výše poplatku pro domácnost. A už to tady několikrát bylo zmíněno, zcela bez ohledu na to, zda samotní zaměstnanci vůbec ve svém pracovním čase mají možnost sledovat Českou televizi či poslouchat Český rozhlas. Já jsem se díval do důvodové zprávy, tam to opravdu není nějakým způsobem nijak vysvětleno. Jediné, a už jsem to tady taky několikrát říkal, jediné, co tady zaznělo dnes, proč prostě uvalujete takovouto daň na firmy, zaznělo to tady z úst kolegy Laciny, že to je tedy společenská odpovědnost těch firem a že mají ty obrovské zisky, říkal to tady na příkladu ČEZu, a že prostě tedy je jejich společenská odpovědnost se podílet na chodu veřejnoprávních médií. Podle Svazu průmyslu a dopravy se to většině z nich samozřejmě nelíbí, a jak je to předloženo v té vládní novele, tak s tím nesouhlasí. Nerozumí tomu, proč by měli platit za tu televizi, když ji nevyužívají a když jejich zaměstnanci už navíc platí tedy za ty domácí přístroje. Zmiňovala to tady kolegyně Berenika Peštová, která si myslí, že tam v tomto případě jde o dvojí zdanění. Za mě je to taky nelogické a nesystémové. Už jsem to tady říkal, nebo uváděl jsem tady ten výpočet, že vlastně pro ty největší firmy je to tedy částka 180 000 ročně. Mám tady opět právě ten dopis Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Dovolím si citovat jen zkrácené pasáže. "Navrhovaná novela přináší řadu velmi negativních dopadů na firmy, jež jsme společně s MK ČR mohli včas eliminovat tak, aby byl navržený systém koncesionářských poplatků pro firmy spravedlivý a přijatelný. Takový návrh ministerstva jednoduše ale není, takže je v navrhované podobě pro nás zcela nepřijatelný." Takže Svaz průmyslu a dopravy v dopise z 8. července tvrdí, že samozřejmě je to zcela nepřijatelné. "Musíme konstatovat, že dobrá praxe, na kterou jsme v České republice v tomto ohledu zvyklí, byla v případě projednávání výše uvedené novely zcela popřena. Ministerstvo nedalo v rámci přípravy této novely žádný prostor pro diskusi i přesto, že podle průzkumu mezi našimi členskými firmami u nich dojde k navýšení poplatku o stovky, či dokonce tisíc procent. To se navíc má stát i v situacích, kdy firmy dané služby nekonzumují, či dokonce ani nemají takové množství relevantních zařízení. Navržený systém paušálních plateb podle počtu zaměstnanců společně s neodůvodněným vyjmutím firem do 24 zaměstnanců z povinnosti (hradit) poplatky je z našeho pohledu velmi špatným řešením." Citoval jsem z toho dopisu Svazu průmyslu a dopravy. Já jsem to tady zmiňoval. Prostě v současné době je to opravdu nelogické i vyjímat ty malé firmy do 24 zaměstnanců, když jsou to právě ti, kteří tedy tu službu konzumují. Já chápu, že jste to tam zvolili z nějakého jako, abyste tedy aspoň dali úlevu těm malým firmám. Ale prostě jde to úplně prostě proti té logice toho, že právě ty hotely, které ty televize mají a budou mít do 24 zaměstnanců, tak prostě budou úplně vyjmuty z toho, že ten poplatek platí. Jde úplně proti logice, že z toho bude vyjmuta - nebo nejde, já jsem si zrovna vzpomněl, když jsem tady mluvil o tom covidu, že ten starý zákon je napsaný tak, že když jsme chtěli ulevit právě těm zavřeným hoteliérům, já jsem na to tenkrát měl napsanou rychlou novelu a bohužel to nepodařilo projednat, protože ten mechanismus je v současné době nastaven tak složitě, že prostě jim nemohlo být odpuštěno. Ty hotely, které byly zavřené za covidu, ale měly ty přístroje, tak prostě musely odvádět koncesionářský poplatek. *** Neautorizováno ! Tak jenom tady chci zase ukázat tu absurditu toho, že vy vlastně ty malé firmy do 25 zaměstnanců, které ale ty televize používají úplně jednoznačně, tak vy je z toho prostě vyjímáte a naopak opravdu zdaňujete velké firmy, které s tím, jestli koukají nebo nekoukají na televizi nebo poslouchají rozhlas, nemají vůbec nic společného. Já budu citovat dál: "Veřejnoprávní média nepředstavila žádná úsporná opatření na jejich straně. Ministerstvo si je vědomo neschopnosti vybírat poplatky od odpovědných subjektů efektivně. Namísto toho, aby se snažilo tento stav změnit, nespravedlivě navrhuje rozšířit okruh poplatníků a zvýšit poplatky. Negativní stanovisko k tomuto návrhu vydaly i pracovní komise LRV či komise pro hodnocení dopadů legislativy RIA. Ministerstvo tato stanoviska ignoruje a posouvá návrh v legislativním procesu dále." No, samozřejmě ho posouváte dále, protože nestíháte, když chcete, aby začal platit od 1. 1. 2025. Mě to mrzí, protože, jak jsem říkal, i kdybychom se od začátku bavili i třeba jenom o tom, co vlastně od médií veřejné služby chceme, že bychom se mohli posunout rychleji nebo že bychom tu novelu mohli projednávat za úplně jiných podmínek. Co se týče ještě těch firem, tak tam je důležitý point i od Legislativní rady vlády, která doporučuje vládě nahradit ten ukazatel počtu zaměstnanců ukazatelem skutečnosti, v jaké je poplatník kategorii z hlediska počtu zaměstnanců - to bude zapracováno. A pokud by k