Martin Kolovratník

Tak děkuji za slovo. Přeji dobrý večer. Musím říct, že jsem rád, že se na mě dostalo v rozumnou denní dobu a že i přítomný pan ministr a pan zpravodaj s napětím budou poslouchat mé argumenty a třeba na ně i reagovat. A mohu slíbit, že to vystoupení, které jsem si připravil, nebude nějak osobní nebo impertinentní. Zkusil jsem si opravdu připravit seriózní, věcné argumenty, kterými chci ilustrovat postoj svůj, svých kolegů, zkusím přidat i nějaké doporučení. No a k tomu mému postoji možná na úvod, než se tady začtu do těch podkladů, které mám připravené, tak chci povědět, že pro mě samotného tohle téma je trochu rozporuplné - nebo jak to říci? - není jasné, jednoznačně dané, a že možná i ilustruje to, jak se často názor nás politiků vyvíjí v čase. A teď nechci tady rýpat do pana ministra, který před volbami a po volbách sliboval, že se nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky, protože to už tady bylo řečeno mnohokrát. Ale připomenu vám a hlavně divákům a občanům historii nějakých možná už dnes patnáct, osmnáct let starou. Je to pochopitelně dohledatelné v médiích, ve zdrojích z médií. Tak v té době, nějakých těch patnáct let zpátky, já sám jsem byl členem vyššího managementu Českého rozhlasu, veřejnoprávního média, byl jsem ředitelem stanice Český rozhlas Pardubice, členem programové rady. A to jsou ty paradoxy té doby. Pamatuji si, že v té době tehdejší vládní strana ODS přišla se zrušením koncesionářských poplatků. Opakuji, ODS před těmi zhruba patnácti lety rušila koncesionářské poplatky - nebo chtěla, abych byl korektní. Byl to tehdejší europoslanec pan Eda Kožušník, byl v tom velmi aktivní. A já coby tehdejší člen managementu veřejnoprávního rozhlasu jsem byl proti a jednal jsem a mluvil s regionálními politiky a snažil jsem se jim vysvětlit, proč je to špatně, proč se nemají ty koncesionářské poplatky rušit, jsem říkal tehdy, v uvozovkách, zlým politikům z ODS, kteří je rušit chtěli. No a vidíte, máme rok 2024, ODS nechce rušit koncesionářské poplatky, zvyšuje je, pléduje za to, aby zůstaly, používá argumenty o nezávislosti médií, demokracii, o tom, aby ta média nebyla závislá na státním rozpočtu. Já budu mluvit přesně opačně, že to možné zrušit je a že je možné najít jinou cestu, respektive jít jinou cestou, která už v Evropě je docela běžná a docela normální. Tak to jen pro možná odlehčení situace takhle večer a nechci říct pro pobavení, ale prostě pro odlehčení, ilustraci toho, a je to lidské, já to nekritizuji, jak se i naše názory a pohledy na svět mohou měnit, že opravdu, a nepamatuji si ten rok, asi by to šlo rychle dohledat, ale opravdu před nějakými plus minus patnácti lety, znovu zopakuji, ODS rušila koncesionářské poplatky. No, navrhovala to a chtěla, aby ta veřejnoprávní média byla financována nějakou stabilní, předvídatelnou formou ze státního rozpočtu, tak jak to dnes navrhujeme my za hnutí ANO.*** Neautorizováno ! A teď k obsahu mého vystoupení. Dívám se tady do médií, je to hezky nazvané v jednom z článků - Začala bitva o zákon roku: platit za TV a rozhlas má i ten, kdo nemá televizi. A to, co mě v tom článku zaujalo, a bude to linka na mé vystoupení. Pan ministr se vzorně dívá. Jestli mohu na záznam - server Echo24 napsal docela korektní článek, rekapituluje tedy to zvýšení o 15 korun u televize, 10 korun u rozhlasu. Opět se vrátím k tomu paradoxu těch našich názorů a vystoupení. Víte, že v loňském roce i já sám jsem uvažoval s kolegou Alešem Juchelkou, teď tady není přítomen, aspoň u toho rozhlasu o něco málo ty rozhlasové poplatky zvýšit, napravit historickou křivdu. A zkrátka dneska to vidíme jinak a máme k tomu pevné argumenty. Ale to, co chci povědět. Ta novela, která je navržena, je tady v titulku popsána, že je pod palbou zleva i zprava, a je to pravda. A to si myslím, že je jeden z prvních kritických a problematických momentů, kdy vy jako vládní koalice tohle prostě nemáte vydiskutované a máte řadu kritiků a řadu odpůrců toho návrhu. A znovu, už jsem to tady na plénu říkal mnohokrát a budu to ještě říkat do budoucna, znovu opakovat, přece pokud chci být v něčem úspěšný, tak si to vyjednám nejen napříč politickým spektrem, ale i se zájmovými skupinami. Já sám za sebe a za skupinu kolegů se mohu opřít o ty úspěšné novely liniového zákona, který pomohl výstavbě dálnic, železnic v tom minulém volebním období, a stáli jsme tehdy na tiskové konferenci společně zástupci ODS, TOP 09 a Pirátů, STANu, vlastně všech stran, bylo to sedm politických subjektů, které v tom minulém období byly tady ve Sněmovně, a byli jsme všichni společně na jedné tiskové konferenci. A pane ministře, neberte to jako útok, berte to jako konstatování. Tohle vy jste nedotáhli. Tohle se vám prostě nepovedlo vyjednat napříč spektrem. Ale nepovedlo se vám to upřímně vyjednat ani s těmi, kterých se to dotýká. Cituji: "Těsně před projednáním vyjádřil ostrý nesouhlas Svaz průmyslu a dopravy České republiky. Podle něj úpravy představují de facto novou daň. Postup Ministerstva kultury při projednávání novely je ve zřejmém rozporu s řádným legislativním procesem vlády, uvedla viceprezidentka svazu Milena Jabůrková. Podle rychlého průzkumu Svazu průmyslu a dopravy mezi 100 firmami by u většiny došlo k zásadnímu nárůstu poplatků, mnohdy o stovky, či dokonce tisíce procent. Firmy by měly platit za zařízení schopná přijímat signál, počítače, tablety a tak dál, to, co víme.". A Svaz průmyslu a dopravy, není to malá nějaká lobbistická zájmová organizace, je to opravdu Svaz průmyslu a dopravy, respektované sdružení, říká, že odmítá, aby firmy platily za služby, které jsou z jejich strany nevyžádané a které již jednou zaplatily fyzické osoby. Svaz rovněž upozorňuje, že nebyl přizván k diskusi o novele, a požaduje přepracování návrhu do podoby, která bude přijatelná a spravedlivá pro firmy i pro veřejnoprávní média. Víte, když o tom přemýšlím, vlastně my bychom nad tímto mohli mávnout rukou, říci: tak my jako opozice vás necháme, ať se v tom vykoupete, naštvete všechny, naštvete občany, naštvete firmy malé, střední, velké a my se budeme dívat, jak nám rostou preference. Ale vidíte, že to nechceme. My chceme tu věc řešit jinak. Chceme s vámi jednat, chceme najít jiný model, ale vy ne. Vám to prostě asi vyhovuje. A i přesto, že ústy tady zde přítomného pana ministra Baxy bylo řečeno, že nebudeme zvyšovat koncesionářské poplatky, tak se to prostě děje. A děje se to u firem. A možná by jim to nevadilo, kdyby ekonomika šlapala, kdyby neměly drahé energie a tak dále, a tak dále, kdybyste nezvýšili korporátní daň. Ale dejte si tohle do rámce toho, jak se tato vláda rozhoduje v posledních měsících, letech, kdy jim prostě přidáváte další zátěž, a tedy ten model, ten koncept, ten výpočet podle velikosti firmy s takhle ohromným exponenciálním nárůstem je prostě fakt moc, je to strašně moc a je to zbytečné, není to potřeba. A avizuji tady na mikrofon, že do druhého čtení určitě minimálně připravím jeden pozměňovací návrh, který by nějakým způsobem ulevil firmám, nebo byl mírnější v tom výpočtu, a budu se ho snažit tady na plénu obhájit a vysvětlit a uvidím, jak budu úspěšný. Pokračuji v citaci toho článku: "Aliance pro rodinu upozorňuje, že zvýšení poplatků by mohlo rozdělit společnost a přispět k její radikalizaci. Členové vlády staví dům od střechy. Aniž by se občanů zeptali, zda podle nich veřejnoprávní média plní svou funkci, tak podlehli politici lobbistickým tlakům a rozhodli se zvyšovat koncesionářské poplatky, uvádí Jan Gregor z Aliance pro rodinu." Má i petici. Pro ty, kteří o ní nevědí, tak budu citovat. Ta petice je na adrese stoppoplatkum.cz, kde aliance požaduje veřejnou debatu o podstatě veřejnoprávní služby v digitální éře. Tohle, pane ministře a pane zpravodaji a kolegové, tuhle větu já vnímám tedy za zásadní, kruciální. Ne proto, že chci dělat reklamu nějaké Alianci pro rodinu, ve vší úctě, podobných aliancí, sdružení máme spoustu, ale ta věta - chybí nám veřejná debata o podstatě veřejnoprávní služby v digitální éře. Co chceme od těch médií, jak má ta veřejnoprávní služba vypadat. Chceme, a teď to prosím berte ilustračně, aby Česká televize reprízovala kanál ČT3, aby vysílala ty staré filmy pro pamětníky, nebo nechceme? Je to veřejnoprávní služba, nebo není? Já se nebudu tajit tím, protože jsem v těch médiích pracoval, tak pro ně mám určitou slabost, to nikdy nezměním, bylo to dvanáct let mého života, já třeba za sebe si dovedu představit, že takový kanál ČT3 místo na světě má. Píšou mi naši voliči, lidé z venkova, že jim je líto, že už nefunguje. A otevřeně přiznám, povím, že i v několika reakcích jsem zaznamenal vlastně názor opačný od voličů hnutí ANO podporující ten koaliční návrh, kteří říkali: no přece když se to zdraží o těch 15, 10 korun a my budeme mít ty naše filmy pro pamětníky, tak my si za to rádi zaplatíme. Ale neměli bychom si toto vydefinovat odborně, seriózně, a znovu opakuji, napříč politickým spektrem? Na dlouhou dobu? Než dávat na nějaké dojmy píšících lidí na internetu, po médiích? A to znovu zopakuji, určitě tady nechci bojovat za tu či onu alianci, ale ta věta - chybí nám, stavíte dům od střechy, chybí nám ta debata o tom, co chceme, to zadání veřejnoprávním médiím. Kolegyně přede mnou to říkala, že oba generální ředitelé byli krátce promluvit na poslaneckém klubu hnutí ANO, a je to dobře, jsem rád, že to udělali. A berte to zase ilustračně. Jeden z jejich argumentů byla silná tvorba, řekněme silné zázemí, silné působení veřejnoprávních médií na internetu, ať je to server iVysílání, nebo server iRozhlas. A opět, nemám problém povědět to, že v mém vidění světa je to správně, myslím si, že by v té nové digitální éře takhle veřejnoprávní média měla fungovat, že to šíření obsahu by nemělo být jenom lineární, ale takzvaně na vyžádání, k dispozici právě na internetových platformách. Ale pokud se třeba na tuhle otázku zeptáte zástupce soukromých médií, soukromých rádií a soukromých televizí, tak vám budou oponovat a budou říkat: ne, podívejte se do zákona o Českém rozhlase a do zákona o České televizi a tam to není napsané. Ty zákony jsou, pane ministře, z roku 1994, vy to víte moc dobře, stejně jako já. A tam není popsáno, že mají vysílat na internetu. Fakt to takhle je. Je tam popsáno celoplošné stanice, regionální a tak dál, ale třeba tohle zadání práce tam prostě není. A teď vám oponuji, a já nechci snad ani říct slovo kritizuji, ale vyzývám, apeluji - proč v té debatě jsme si tohle nevyříkali a nebavili se o tom, jestli to má být i na internetu? Za mě třeba ano, ale třeba jsem v menšině, nevím, jak by to viděli ostatní. A na to navázat pak debatu o financování a o potřebných zdrojích pro ta média. A tak dále, a tak dále. A tohle berte prosím jako ilustrační příklad, který bohužel už tady na plénu těžko vyřešíme. Tohle je opravdu téma na semináře, na pracovní kulaté stoly, samozřejmě na výbor pro mediální záležitosti, kde jsme často schopní se dohodnout, pracovat společně, věci posouvat. Ale prostě tohle jsme si neřekli. Tahle definice, tohle zadání, co od veřejnoprávních médií chceme, to prostě chybí. *** Neautorizováno ! Proto i v tom svém proslovu, právě teď jsem se dostal na jeho začátek konečně, tak proto si říkám, že bychom si měli trochu zopakovat vůbec tu problematiku, tu definici, o čem veřejnoprávní média jsou. Takže prosím, dovolte mi krátký exkurz, který je velmi důležitý pro tu debatu, pro pochopení celé té problematiky. I proto, že to není o zkratkách, že zlá opozice chce, aby veřejnoprávní média byla placena ze státního, a tím se stala závislá na té či oné vládě. No samozřejmě, vůbec ne, to asi chtěla přece ODS někdy před těmi patnácti lety a věřím, že Eduard Kožušník rozhodně neměl takové názory, takové zájmy, že to bylo z jiného důvodu. A nechceme to ani my. Tak co chci povědět? Veřejnoprávní média jsou mediální organizace, které jsou zřízeny a fungují za účelem poskytování služeb veřejnosti. Tyto služby zahrnují poskytování informací, vzdělávání a zábavy s důrazem na kvalitu, nestrannost a vyváženost. Vidíte, ta definice se trochu i překrývá jak se zákonem o veřejnoprávních médiích, tak s jejich kodexem. Liší se od těch komerčních svou misí, způsobem financování a logicky také právním rámcem, který upravuje jejich fungování. Jaké jsou ty hlavní charakteristiky. Tak primárně je to ta veřejná služba, ta je určitě nejdůležitější a je to cíl, který slouží veřejnému zájmu všech. Zahrnuje to poskytování kvalitních a různorodých programů, které informují, vzdělávají a baví širokou veřejnost, a ten obsah má být přístupný a relevantní pro všechny segmenty společnosti včetně menšin. A tohle je docela zajímavý moment. Když se mě občas někdo ptá, třeba i soukromě, jak já vidím veřejnoprávní média, jak si představuji, že by měla fungovat, informovat, tak já rád používám slogan, který měl jako reklamní slogan Radiožurnál, myslím, že už ho nepoužívá, ale byl velmi trefný. Říkám, taky je to historie zhruba patnáct let stará, a ten Radiožurnál říkal: popisujeme svět takový, jaký je. Ještě jednou to zopakuji: popisujeme svět takový, jaký je. Tedy zprostředkováváme ty informace, popis. No a buďme k sobě upřímní, mluvil o tom dnes dlouze a ilustroval to na mnoha příkladech předseda hnutí Andrej Babiš, a dejme si tu otázku, a upřímně: Popisují dnešní veřejnoprávní média, Česká televize a Český rozhlas, svět takový, jaký je? Nebo ho trochu ovlivňují? Nebo tam přidávají tu jemnou nuanci svého názoru, svého skákání do řeči těm, kteří tam vystupují, utínání odpovědí a podobně. A dělají to velmi chytře. Já bohužel musím říci, že ta věta "popisujeme svět takový, jaký je" občas naplňována není. Prostě není a nebývá. A to přece není dobře. Obsah, který má být přístupný všem segmentům společnosti. Tam naopak kritický nebudu a reaguji na to, co jsem řekl před malou chvílí. Působení veřejnoprávních médií na internetu - server iVysílání naprosto skvělá služba, kterou ne že bych nemohl kritizovat, kterou naopak chválím, je dostupná třeba pomocí VPN, různých způsobů internetového připojení i v zahraničí. Ten archiv jak zpravodajství, tak vlastní tvorby - naprostá špička. A to si třeba myslím, že je věc, která je příkladná, za kterou patří České televizi i pochvala, abych nebyl jednostranný. Ale pojďme dál. Nestrannost a vyváženost. Veřejnoprávní média musí dodržovat principy nestrannosti, vyváženosti ve svém zpravodajství a programové nabídce. Zajistí tím objektivitu a důvěryhodnost informací, které poskytují. Tady mi zase oponenti mohou říci, a můžu citovat z těch výročních zpráv, které nám chodí výborem, ona je tam vždycky taková hezká větička, že i podle průzkumu a auditu bylo zjištěno, že zpravodajství toho či onoho kanálu nebo média bylo ve svém celku - v celku - vyvážené a nestranné. Ale to je opět ten ďábel, který je ukrytý v detailu. Ten celek může být skutečně vyvážený a nestranný, no ale pak jsou to takové opět jemné nuance, pořady, které jsou ve špičce sledovanosti, které se občas prostě odchýlí, a koneckonců třeba i závěry Rady České televize už několikrát shledaly porušení kodexu České televize, ale pak vlastně se to nějak dorovná nějakým nočním zpravodajstvím. Opět určitě, a teď mířím především k televizi, ta bezchybnost tam bohužel, bohužel není. A mohl bych to ilustrovat na konkrétních příkladech, kterými nechci teď zdržovat. Nezávislost médií. Veřejnoprávní média by měla být nezávislá na vládě, politických stranách, komerčních zájmech. To si myslím, že v České republice platí, že to dodržujeme. Všichni víme, a moje paměť sahá tedy minus dvě volební období, že vždycky když ze strany toho či onoho byla nespokojenost a třeba se přelévala do toho našeho mediálního výboru, tak jsme našlapovali velmi, velmi opatrně, jak se říká, vážili jsme na chirurgických, chemických vahách velmi opatrně kroky, vystoupení, která podáme, která řekneme. A zažil jsem koalici, zažil jsem i opozici a nikdy jsem nezažil to, že by ze strany toho či onoho politika byl vyvíjen nějaký extrémní nebo mimořádný nátlak. Dostávám se k financování a jenom konstatuji, obvykle je zajištěno prostřednictvím různých modelů, které zahrnují poplatky za vysílání, státní dotace, komerční příjmy, granty a dary. A to bude hlavní point mého vystoupení. Pokusím se ilustrovat, že těch způsobů financování - a pozor, nezávislých na vládách, nestranných, zajišťujících tu veřejnoprávnost, tu opravdovou nezávislost - je minimálně tady u nás v Evropě veliké množství a že to funguje všude velmi dobře. Takže prosím apeluji a zdůrazňuji, a tohle říkám i s tím, že to bude nahráno jako záznam a budu to případným oponentům znovu a znovu opakovat, debata, návrhy, argumenty opozice o tom, že je možné a správné jít jinou cestou, než jsou koncesionářské poplatky, absolutně nesouvisí s tím, že by ta média chtěl někdo ovlivňovat, mít na ně tlak, vliv a podobně. Prostě není to tak a lze to udělat při dodržení té nezávislosti. Právní rámec. Logicky, tím nechci zdržovat, konstatuje, že pozice veřejnoprávních médií je upravována speciálními zákony, předpisy, které stanovují ty mandáty, ale pozor, právě třeba právě i smlouvy, společenské smlouvy vlády, státu, veřejnosti s těmi médii, co od nich vlastně chtějí a jakou si představují, aby měla a plnila funkci v té dané demokratické společnosti. A všichni víme, to říkám zbytečně, jsme v Evropě, v evropském rámci, naše zákony, naši legislativu velmi pečlivě a velmi přísně posuzují kolegové z Evropy, z evropských orgánů. A opět si nedovedu představit, že to, o čem mluvíme my jako opozice, co zvažujeme, co navrhujeme, by mělo být v nějakém rozporu s evropským právem. A konečně dostupnost a inkluzivita. Celkem logická další součást veřejnoprávních médií, která musí být dostupná všem občanům bez ohledu na jejich sociální nebo ekonomický status. Vidíte, že význam veřejnoprávních médií je opravdu velký. Že v těch našich západních demokraciích hrají klíčovou roli, poskytují platformu pro informování občanů, podporují veřejnou debatu, taky kulturní výměnu. Ta nezávislost a závazek nestrannosti jsou zásadní pro udržení důvěry veřejnosti a zajištění, že informace, které šíří, jsou spolehlivé, přesné a že třeba i umožňují inovativní způsoby vyprávění a zapojení publika. A opět mohu mluvit o vlastní zkušenosti z toho Českého rozhlasu. Nám se, a zvlášť v regionech, tohle velmi často dařilo, že jsme do vysílání brali hosty právě z regionů, z kulturní scény, sociální scény, podnikatelské z toho daného regionu, dávali jsme třeba i prostor mladým umělcům, mladým kapelám, které za to byly velmi vděčné a říkaly: my bychom se nikdy do veřejného prostoru nedostaly. A teď tohle říkám opět, s vědomím, že je to doba někdy před minus více než deseti lety, opět, dneska už mají internetové platformy, řadu jiných možností, ale tu roli veřejnoprávních médií to neumenšuje. Občas se to prostě dařilo a daří. A je to tak správně. *** Neautorizováno ! Ale víte, a teď budu emotivní, pocitový, někdy takové ty pocity cítím především v České televizi (u) některých redaktorů a redaktorek, a já je nebudu schválně jmenovat. Myslím si, že kdo chce, tak si mezi řádky vyčte to, co chci vzkázat. Ten jejich pocit, že oni jsou nedotknutelní a že oni tam mohou říct ten svůj názor a o (do?) někoho se trochu opřít a trochu si do něj šťouchnout a naznačit, že zrovna on je špatný a jde tou špatnou cestou. To se prostě stává. A stává se to někdy velmi rafinovanou formou, metodou, ale stává se to. A mě to štve a vadí hlavně proto, že ti novináři, ti, kteří si, v uvozovkách, privatizují to veřejnoprávní médium pro sebe, si neuvědomují jednu zásadní věc. Oni z hlediska platu, svých příjmů, svého zajištění jsou na tom přece stejně jako my politici. My, kteří tady ve Sněmovně sedíme, kým jsme placeni? My jsme placeni občany tohoto státu, České republiky, z jejich daní. Oni jsou našimi, v uvozovkách, nadřízenými a skládají se z daní na naše mzdy. A veřejnoprávní média a jejich zaměstnanci, jsou také placeni z peněz daňových poplatníků, koncesionářů, prostě lidí, kteří je platí. Ale v tom vztahu novinář veřejnoprávního média - politik často tohle ta druhá strana zapomíná. O tom jsem bytostně přesvědčen. A chybí tam ta pokora. Jaká je role veřejnoprávních médií v mediálním a veřejném prostoru. Tak především je to informování veřejnosti. To je zásadní povinnost veřejnoprávních médií informovat veřejnost o aktuálních událostech, politických otázkách, ekonomických trendech a dalších relevantních tématech. Tento úkol se skládá z mnoha důležitých aspektů, které vám potřebuji vysvětlit. První aspekt je objektivní zpravodajství. Co to je objektivní zpravodajství? Je to poskytování nestranných a vyvážených informací. Veřejnoprávní média musí pokrývat široké spektrum názorů, poskytovat prostor různým perspektivám, ale vždycky vyváženě. Zase se vracím k té větě: ukazujeme svět takový, jaký je. Ne že tomu dáme více, tomu méně. A zahrnuje to také ověřování faktů, vyhýbání se senzacím. A opět, položme si otázku: Ověřují veřejnoprávní média česká dnes všechna fakta, vyhýbají se senzacím, vyhýbají se tomu, aby na těch svých internetových stránkách měli ten takzvaný clickbait, aby tam měli tu senzaci, tu parádu, že se na to někdo podívá. No podívejte se na ty jejich stránky. Takovým vzorem určitě pro nás pro všechny, a na tom se shodneme napříč politickým spektrem, je britská BBC, která opravdu je svou přísnou politikou nestrannosti a objektivity vyhlášená. Další zásadní věc, kterou vnímám u veřejnoprávních médií, a teď neumím mluvit tolik o televizi, tu neznám tak zevnitř, ale v rozhlase vím, že tohle fungovalo například na stanici Český rozhlas Plus, jsou takzvané hloubkové analýzy, hluboké, detailní analýzy. A to je jiná věc, není to to základní zpravodajství, ale jsou to právě investigativní reportáže, publicistika, která jde pod ten povrch, dělá analýzy, nabízí těm, kteří chtějí, posluchačům, divákům, kteří chtějí, možnost lépe porozumět složitým otázkám, jako jsou geopolitické konflikty, ekonomické krize, sociální problémy, je to samozřejmě investigativa, která odhaluje korupci, neetické chování a řadu dalších problémů ve veřejném sektoru. To je věc, není to raketová věda, je to celkem jednoduché, na kterou třeba ta soukromá média nemají tolik prostředků, je to to nejdražší, platíte lidi, platíte týmy reportérské, redaktorské, které pracují dny, týdny na tom, než vyjde nějaká reportáž nebo materiál. A logicky tohle si můžou dovolit právě kvalitní veřejnoprávní média, která se nehoní za ziskem, nejdou primárně za ziskem. V tom já vidím jejich ohromný rozdíl a i strašně důležitou funkci v tom veřejném sektoru, prostředí, v tom našem demokratickém prostředí vedle těch médií komerčních. A jak jsem dával za příklad BBC u té vlastní interní politiky nestrannosti, tak tady mohu dát za příklad německé ARD a ZDF, které jsou právě v tom světě mediálním známé a vyhlášené právě těmi detailními investigativními reportážemi. Ale oni je mají, a teď mi promiňte ten výraz, mají je vyfutrované, ověřené a nemají je ideově zabarvené na tu či onu stranu. A budu to tady opakovat jako červenou linku: popisují svět takový, jaký je. Faktické ověřování. Je to ten boj proti dezinformacím, kde média by měla mít týmy specializované na faktické ověření zdrojů. Ne dva na sobě nezávislé nebo tři na sobě nezávislé zdroje, ale mnohem víc. Fakta, argumenty, zdroje, citování zdrojů a tak dále, a tak dále. I tohle je věc, vidíte, na které se třeba můžeme shodnout, kterou tady cituji a považuji ji za správnou. Pak ale pozvedám obočí, když se dozvídám, že v té novele, v tom tisku, který jste nám poslali, tahle věc uvedena nebyla, pak někde přišli Piráti z Ministerstva pro místní rozvoj a zřejmě to tedy bylo v rámci koalice, nevím, nejsem u těch vašich jednání, a najednou jakási obecná větička, že Česká televize a Český rozhlas mají bojovat i proti dezinformacím, se tam objeví. A když se novináři ptají, co tím bylo myšleno, jak to tedy budou dělat, tak, třeba se pletu, třeba jsem málo poslouchal nebo nedával pozor, ale ta odpověď nebyla, nikdo to ještě neřekl, jak bude vypadat, když to schválíme a teď to tedy budou ti manažeři naplňovat, tak jak bude vypadat boj České televize a Českého rozhlasu proti dezinformacím v České republice. Já bych mohl říci, že bych si to přál, že by se mi to líbilo, ale já nevím, jak to bude vypadat. A sorry, nezlobte se na mě, ale když jsem viděl pokusy této vládní koalice, pan Klíma se jmenoval ten zmocněnec proti dezinformacím, teď tedy pana Foltýna máme, tak když tedy vidím vaše snahy o boj proti dezinformacím, a nezlobte se na mě naprosto tristní, naprosto krachující, špatně uchopené, nefunkční, tak mě jímá děs a hrůza, že tedy budete chtít po veřejnoprávních médiích, aby bojovala proti dezinformacím. Ale přitom doprčic, tohle je věc, kterou si můžeme říct a vydefinovat, a máme na to profesionály, kteří to můžou říct a popsat a napsat a třeba to dát do důvodové zprávy. Přece důvodová zpráva, to není žádná zpráva, která je jen tak někde napsaná. Důvodová zpráva je součást sněmovního tisku. A tisíckrát za dobu svého působení v politice už jsem došel k tomu, že i právníci, právní kanceláře, lidé, kteří pracují s výkladem zákonů, dělají ty publikace, komentáře, tak chodí právě do důvodových zpráv, jak to tehdy zákonodárce myslel a co tím chtěl říci. Ústavní soud pracuje s důvodovými zprávami. Takže tohle není sranda, to je vážná věc, kterou lze do té důvodové zprávy napsat, odmakat to, vyříkat si to, a znova zopakuji, napříč politickým spektrem a prostě to tam mít. A tohle tam není, pane ministře. To jste tam prostě nedali. Pardon, udělali jste ústupek Pirátům, v pohodě, to je vaše politické rozhodnutí, ze kterého tady paní předsedající určitě v tuhle chvíli má radost, pokud u toho byla, to je vaše rozhodnutí, odpovědnost, respektuji to, ale prostě to, jak mají ty dezinformace, ten boj s nimi vypadat, jste mohli jasně definovat, s námi si to říct nebo bez nás, to už je jedno, mohli jste a měli jste to mít v té důvodové zprávě. A to tam prostě není. Tak vidíte, tohle je přece ohromný problém, se kterým my jako opozice se nemůžeme smířit a nesmíříme. Tak pojďme dál. Teď budu rychlejší, ať se už konečně dostanu k meritu, k tomu základnímu těžišti svého vystoupení. Rychle tady ještě zrekapituluji další z úkolů veřejnoprávních médií a to je vzdělávání a kulturní obohacení. Jsou to například vzdělávací programy, u kterých média mají nabízet širokou škálu takových programů pro různé věkové skupiny, předškolní vzdělávání, školní vzdělávací pořady, dokumentární filmy, vědecké a technické pořady, programy pro dospělé zaměřené na celoživotní vzdělávání a tak dále, a tak dále. A vidíte, že tady já budu vyvážený, tady kritický nebudu. Když třeba Česká televize v době covidu měla ten kanál, nebo program, který se jmenoval, měl i krásný vtipný název UčíTelka, tak já jsem z učitelské rodiny, mám řadu příbuzných mezi kantory jak v základním školství, tak středním školství, tak tohle byla parádní věc, která byla vnímána v té době covidu velmi pozitivně. Jde to, daří se to, lze takové věci udělat. A může třeba tohle být argument pro to, aby si ta veřejnoprávní média řekla o větší zdroje, větší finance, že něco takového chce dělat. Vidíte, že nejsem pouze kritický. Kulturní pořady, podpora místní a národní kultury, produkce a vysílání dokumentárních filmů o historii, kultuře, kulturní pořady o literatuře, hudbě, výtvarném umění, divadle, ale taky nové experimentální umělecké formy. Zas dám jeden krásný příklad z Evropy. Španělská RTVE, my jsme tam byli s naším výborem před rokem, loni v červnu, a právě tady ta široká škála kulturních pořadů, ale i ta úžasná kombinace ve Španělsku toho na jednu stranu centralistického pojetí té země, která je ráda v Evropské unii a podporuje to evropanství, ale na druhou stranu to rozdělení, a víte, jaké Španělsko je - Barcelona, Katalánsko -, důraz na ty menšiny, na jejich jazyky, tak i takovéto experimentální malé umělecké formy v jiných jazycích, v těch menšinách, a oni to ti Španělé prostě zvládají, daří se jim to zkombinovat. *** Neautorizováno ! Máme dobré příklady ze zahraničí, jakou cestou jít a jakou to dělat. Ale opět se vracím do České republiky - řekli jsme si tohle, napsali jsme si to do nějaké objednávky, do popisu toho, co chceme od českých veřejnoprávních médií? Já o ničem takovém nevím, já jsem si toho nevšiml. Jazyková rozmanitost, nebudu se opakovat - teď jsem mluvil o Španělsku a samozřejmě asi u nás je tohle malinko jiné, ale patří to do diskuse. Podpora demokratických procesů, veřejná debata. Poskytování platformy pro otevřenou a informovanou veřejnou debatu o politických, sociálních a ekonomických otázkách zahrnuje vysílání politických debat, diskusních pořadů, veřejných fór, kde mohou občané diskutovat o aktuálních otázkách a vyjadřovat svoje názory. A měla by média i podporovat občanskou angažovanost a účast na veřejném životě. Nechci to teď hodnotit, myslím si, že do jisté míry třeba tahle aktivita v České republice probíhá, ale opět bych si dovedl představit, že by mohla být mnohem lepší, mnohem hezčí. Řada pořadů - v mém srovnání je v tom lepší třeba Český rozhlas Radiožurnál - může probíhat mezi lidmi, jít mezi ně, nezavřít se do studia, ale jít vysílat někam do terénu. A určitě jste, pokud jezdíte na různé kulturní, sportovní, společenské akce - teď byly Karlovy Vary, tak jste mohli vidět třeba vysílání Radiožurnálu přímo z místa, z terénu, kde si zve jednotlivé hosty, dělá s nimi rozhovory, lidé to vidí, jsou na místě, zapojují se. Tak to je třeba ten dobrý příklad. U České televize to tolik nevidím, nevyužívá možnosti techniky, toho, že relativně jednoduše může s kamerou někam vyjet. A zase jsme u té debaty. Teď, kdyby to byla diskuse, tak můj oponent nebo pan ministr by teď sem šel s faktickou, řekne: vidíš, Martine Kolovratníku, Česká televize by to mohla a chtěla dělat taky, ale ona nemá peníze, proto musíme zvýšit koncesionářský poplatek. A já odpovím: dobře, tak si řekněme, že to chceme dělat, vydefinujme, jaké na to budou náklady, spočítejme si to a bavme se o potřebných zdrojích na takovou službu. Fakt tahle debata neprobíhá a neproběhla. O politické transparentnosti asi mluvit nemusím, na tom se můžeme shodnout. O volebním zpravodajství také mluvit nemusím. A opět z vlastní zkušenosti z rozhlasu vím, že období předvolební je pro zpravodajské týmy v médiích vždycky extrémně náročné, že opravdu dělají pečlivé, detailní statistiky každého jednotlivého mluvčího, za kterou je stranu, za jaký politický subjekt, aby v případě nějaké kritiky nebo kontroly mohly deklarovat vyváženost a řekněme celkový pohled. Mluvím aspoň o tom základním zpravodajství. Já tady nebudu zlomyslně obstruovat a mluvit schválně dlouho, takže teď se konečně dostávám k těžišti svého vystoupení a to je to, co tady chci strašně moc zdůraznit a podtrhnout, a je to stručné vysvětlení toho, že opravdu existuje řada různých forem financování veřejnoprávních médií. Zase jsou tři s různými podvariantami - jsou to veřejnoprávní poplatky, koncesionářské, jakkoliv je nazveme, které tedy chce současná koalice zvýšit, je to taky přímé financování ze státního rozpočtu, anebo - pozor - jsou to taky smíšené formy financování. A je jasné, tak jak to v lidském životě bývá, že každá z těchto metod má svoje výhody, nevýhody, své klady a zápory. Rychlá rekapitulace. U veřejnoprávních koncesionářských poplatků jsou to pravidelné finanční příspěvky, které platí jednotlivci a domácnosti vlastnící zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání, jsou povinné a stanovené zákonem. A než uvedu ilustrační příklady, tak tady teď řeknu větu, kterou já ve svém vidění světa považuji za naprosto kruciální. Budu se jí tak jako řečnicky ptát tady pana ministra, několika málo zástupců koalice, kteří mě sledují. Jak je stanovena výše poplatku? Kdo ji určuje? Je to vyhláška, nařízení vlády? Není, je v zákoně. Zákon dneska říká 45 korun, 135 korun. Je to v zákoně. Takže o výši poplatku rozhoduje Sněmovna, kontroluje to Senát, podepisuje prezident. A můžeme ji snížit, můžeme říct, že to bude 20 korun a 100. A když budeme mít většinu hlasů, projde to Sněmovnou a tak dál. Můžeme je zvýšit, dvojnásobně, trojnásobně. Tohle je pro mě absolutní vrchol demokracie, demokratického procesu. Na tom se přece shodneme. Zase ilustrační příklad z dopravy. Když jsme tady bojovali v minulém volebním období za přílohu, seznam strategických staveb státu, kde trochu potlačujeme právo na osobní vlastnictví, dáváme státu šanci na vyvlastnění, tak jsme se tehdy dohodli především s kolegy z ODS v hospodářském výboru, ale byli u toho i lidovci, byla u toho TOP 09, STAN, tak jsme si řekli, jestli chceme sáhnout lidem na jejich vlastnictví, tak to musí projít demokratickým procesem. A vznikla ta příloha, dodnes funkční, existující, byli jsme inspirováni Německem, kde jsme si řekli: pokud kteroukoliv silnici, dálnici, železnici dáme do této přílohy, do zákona - žádného