Vladimír Zlínský

Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se omlouvám, že v tuto pozdní hodinu musím říct, že mé vystoupení bude poměrně dlouhé a poměrně kontroverzní. Takže možná vás trochu aspoň proberu, že to nebude až tak nudné. Můj pohled na tu problematiku se bude výrazně lišit od ostatních, které jste tady slyšeli, bude spíše obecnější, takže za to se svým způsobem předem omlouvám, ale prostě je to můj způsob, jakým já si připravuji projevy. Přiznám se, že my jsme měli na klubu taky oba generálního ředitele, to znamená generálního ředitele Českého rozhlasu a České televize, a já musím za sebe říct, že ta vystoupení mě nepřesvědčila o tom, abych hlasoval pro tento zákon. A já se budu snažit tady vysvětlit proč, co mně vadí, a možná se pokusím navrhnout i nějaké aspoň částečné obecné řešení té problematiky, i když přiznávám, že nejsem na tuto problematiku úplně expert. Veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas jsou spolu se soukromými stanicemi s celostátním pokrytím, internetovými informačními servery, sociálními sítěmi součástí mediální mašinérie, která zásadním způsobem prostřednictvím sofistikované propagandy ovlivňuje současné směrování naší společnosti. S vládnoucí částí politického spektra tvoří symbiózu podporující a upevňující moc jednoho ideového směru, který ještě nemá přesnou definici, ale který lze zatím nazývat progresivním liberalismem, či lépe definováno - to je můj výmysl - nihilistickým sebedestruktivním progresivismem. Dovolím si citovat generálního ředitele Českého rozhlasu z publikace Strategie 27 pro digitální dobu, kde se dočteme: "Český rozhlas je pro mě médiem nejrozmanitějším ze všech a mohu s klidným svědomím říci - žiji pro posluchače. Je tím nejdůvěryhodnějším, které v České republice působí. Patří ale i mezi přední evropské rozhlasy veřejné služby, které ctí hodnoty univerzality, nezávislosti a rozmanitosti, dbajíce na společenskou odpovědnost a inovace." Konec citace. Ani slovo o podpoře názorové plurality a svobody vyjadřování, což by mělo být základním kamenem práce každého veřejnoprávního média, zato mnoho slibů ohledně dodržování environmentální udržitelnosti a její podpory ve vysílání a práci Českého rozhlasu. Já nyní budu citovat - já se rád opírám o citace - a budu citovat z takzvaného vysílacího zákona: "Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnoticí komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě." Nyní budu citovat ze zákona o České televizi: "Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu, dále jen veřejná služba, v oblasti televizního vysílání. Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů." Konec citace. Bohužel se spíše jedná o pohádky ovčí babičky, jak se vlk nažral, tedy důvěra občanů v média, a ovečka zůstala celá, to znamená propagandistické ohlupování populace, než reálně fungující zákony, a výše uvedená média jsou masivně využívána k manipulaci s jedinci, a tím i s populací složenou z těchto jedinců naší společností. Historicky se masová média ukázala jako vysoce účinná při formování a ovlivňování veřejného mínění a jejich schopnosti se progresivně zlepšují s tím, jak jsou dále úspěšně používány a kultivovány znalostí masové lidské psychologie a prostřednictvím technického pokroku. Zvláště významnou úlohu hrají v demokratických společnostech, kde vládnoucí elita zatím nemůže otevřeně a účinně použít násilných metod k zastrašování svých odpůrců tak jako v despociích a tyraniích. Z toho důvodu musí vládnoucí elity použít měkčích, stále více propracovaných technik mediální manipulace, které vycházejí ze současných znalostí lidské psychologie, neurobiologie a statistiky. Není třeba mediální manipulací přesvědčit každého, v demokratických společnostech stačí nadpoloviční většina. Pokud již nestačí ani tento přístup, potom jsou ještě v zásobě cenzurní zásahy skryté v bohulibé formě boje proti dezinformační kampani nepřátelských mocností, tedy nutností boje proti dezinformacím při zachování svobody projevu, což je klasická kvadratura kruhu. *** Neautorizováno ! Na první pohled je potom jasné, že po zařazení tohoto řídicího prvku, kdy lze nastavit jeho parametry od měkkého přístupu k postupnému nepozorovanému přitvrzování systémem vařená žába, bude možno v blízké budoucnosti dále téměř neomezeně ovlivňovat mediální prostor umlčováním a dehonestací nepohodlných názorů. Otázka zní, jestli toto odpovídá demokratickým principům, ke kterým se hlásíme, nebo je to již projev skryté a maskované tyranie, která se bude dále prohlubovat s nástupem sofistikovaných nástrojů k řízení společností, tedy digitalizace s produkcí velkého množství dat a jejich zpracování prostředky umělé inteligence, s jejich využitím k detailnímu řízení společnosti a ovlivňování jedinců populace skrze individuální přístup ke každému z nich prostřednictvím internetových technologií, což se již děje. Díky mediálnímu působení a propagandě byly přijaty většinovou společností často dříve nemyslitelné, nepřijatelné a nesmyslné myšlenky, nastolení neschopné vlády a politici se sebedestruktivními sklony, ospravedlněny války, podníceny některé ideové proudy a vytvořen fenomén médií jako producentů předem chtěné reality prostřednictvím ovlivňování kolektivní psychiky populace. Jaká je situace na poli médií ve světě, potažmo u nás? Vlastnictví médií je koncentrováno v rukou několika velkých společností, což omezuje rozmanitost informací a názorů a v případě veřejnoprávních médií v rukou úzké mediální elity, která neslouží zájmům naší většinové populace, ale svým zájmům a mocenským zájmům nadnárodních korporací a zahraničních mocností a struktur. Média často využívají stejné zdroje takzvaných ověřených informací, tedy povolených informací, což vede k jednostrannosti prezentace těchto informací. Dochází ke zpochybňování nezávislých a oponentních informací, je nastolen takzvaný dezinformační narativ. Média často zpochybňují nezávislé informace, které se liší od oficiálních názorů. Dochází k omezování debaty a ovládání prostoru pro debatu. Média mohou moderovat rozsah debaty, aby se omezily názory, které jdou proti zájmům vládnoucích elit. Dehonestují se nositelé nevhodných myšlenek a politických názorů všemi možnými způsoby - to známe - nálepkováním, psychologickým tlakem na základě znalostí osobnostních charakteristik a psychologického profilu nositele nežádoucích myšlenek, chytání za slovo, skákání do řečí, přerušování toku myšlenek, pokládání otázek, na které dehonestovaná osoba těžko může znát dostatečně přesvědčivou odpověď. To je zcela běžná a osvědčená praxe. Tímto mediální eskamotéři zabraňují diskusi postavené na konkrétních informacích a svobodných názorech a ta upadá do vágního a obecného žvanění a blábolení všech zúčastněných stran, protože se zpochybňuje každá nepohodlná a nevhodná myšlenka či informace a kroky a postupy, které chce elita prosadit, účastníkům diskuse je vnucené nudné, formální a frázovité podání. Jaké jsou tedy další strategie mediální manipulace? Každý si je po tom, co na ně upozorním, může spojit s vysíláním celoplošných televizí, rozhlasu a internetových médií. Ptám se: chcete být manipulováni? První bod. Strategie rozptýlení neboli distrakce, která má odvrátit pozornost veřejnosti od důležitých problémů a změn určovaných politickými a ekonomickými elitami, zaplavováním a zaplevelováním mediálního prostoru neustálým přísunem bezvýznamných informací vedoucích k rozptýlení pozornosti. Strategie rozptýlení je rovněž nezbytná k zamezení zájmu veřejnosti o základní znalosti v oblasti vědy, techniky, ekonomie, psychologie, neurobiologie, kybernetiky a jiných podstatných znalostí, které jsou důležité k pochopení současného vnějšího světa a dějů, které s ním souvisí - odvrácení pozornosti veřejnosti od skutečných zásadních problémů, například vymírání naší populace, psychické změny naší populace, hlavně mládeže, nebezpečí nukleární války -, směrem k věcem nepodstatným a banálním, například coming out neboli co kde prohlásila nějaká pokleslá celebrita o svém sexuálním zaměření, nicméně je to podáno způsobem zábavným a lehce uchopitelným, takže pro lidi dostupným. Za druhé. Vytváření umělých problémů s nabídkou zázračného řešení. Vytváří se uměle problém či situace, která vyvolá určitou plánovanou reakci veřejnosti, která potom akceptuje kroky a postupy, které chce elita prosadit a kterou by jinak většinová společnost neakceptovala. Třetí možnost manipulací. Strategie postupného přijímání jinak krátkodobě nepřijatelných řešení. Klasicky to je ta vařená žába nebo salámová metoda. Strategie odkládání - za čtvrté. Dalším způsobem, jak přijmout nepopulární rozhodnutí, je prezentovat je jako bolestné a nutné a získávat souhlas veřejnosti pro přijetí v budoucnosti. Pro populaci je snadnější přijmout budoucí oběť než okamžitý drtivý dopad opatření. Veřejnost má vždy tendenci naivně očekávat, že zítra bude všechno lepší a nějak se to utřepe a že požadované oběti se lze nějak vyhnout. To dává veřejnosti více času si zvyknout na myšlenku změny a přijmout ji s rezignací, až přijde čas. Za páté. Infantilní argumentace. Jako když mluvíme na malé dítě. Většina reklamy pro širokou veřejnost a taktéž manipulativní techniky využívají řeč, argumentaci a zejména dětskou intonaci, jako by byl divák malé dítě nebo mentálně postižený. Čím usilovněji se manipulátor snaží oklamat diváka, tím více používá infantilizující tón. Proč? Pokud k manipulované osobě mluvíme, jako by jí bylo dvanáct a méně let, pak má kvůli sugesci s určitou pravděpodobností sklon k tomu, že reakce tohoto oslovovaného manipulovaného subjektu také postrádá kritický úsudek, který vyplývá ze zkušeností a zralosti myšlení u většiny dospělé psychicky zdravé populace. Ale v tomto případě dospělá osoba racionální myšlení opustí a chová se a uvažuje infantilně a přijme nesmyslnou a nelogickou myšlenku. Za šesté. Upřednostnění a využití emocí. To asi znáte. Využití emocionálního aspektu je klasickou technikou, jak způsobit zkrat v racionální analýze a kritickém uvažování jednotlivce, a slouží k implementaci neboli roubování požadovaných myšlenek, tužeb, strachů, úzkostí a nutkání k vyvolání předpokládaného chování a uvažování. To je ta takzvaná klimatická nouze. Za sedmé. Udržování veřejnosti v nevědomosti a průměrnosti. Dělat veřejnost neschopnou porozumět technologiím a metodám používaným k ovládání a zotročování populace, ale i porozumět fungování vnější reality. Za osmé. Povzbuzování veřejnosti, aby se spokojila s průměrností a hloupostí. Povzbuzovat veřejnost, aby věřila, že je módní být hloupý, vulgární a nevzdělaný. Za deváté. Vyvolání sebeobviňování. Nechat jednotlivce nebo společnost vinit za své neštěstí sebe sama z důvodu selhání své inteligence, své neschopnosti nebo nedostatečného úsilí. Takže místo toho, aby se jednotlivec vzbouřil proti společenskému systému, má pocit, že za všechno může sám, což vytváří depresi, jež je jedním z důsledků omezení životní aktivity a snah jedinců v populaci. *** Neautorizováno ! Za desáté. Poznání chování jednotlivců v lidských společnostech. Za posledních 50 let vytvořil vědecký pokrok rostoucí propast mezi veřejnými znalostmi a znalostmi vlastněnými a provozovanými dominantními elitami. Díky kybernetice, neurobiologii a aplikované psychologii tyto elity těžily ze sofistikovaného chápání chování lidských bytostí i chování lidských populací. To znamená, že mají větší kontrolu a velkou moc nad jednotlivci a hlavně populacemi jednotlivců. Vše bude dále umocněno nyní se rozvíjejícími systémy umělé inteligence, digitalizací společnosti s krmením systému umělé inteligence takzvanými big daty, které digitalizace bude produkovat. Dle mého názoru je možné, že se i díky těmto trendům blížíme k vytvoření společnosti dohledu, která eliminuje schopnosti lidstva pokračovat v dalším pokroku a adaptaci na měnící se společenské a životní podmínky. Já říkám, že to bude Orwell na steroidech. Neříkám, že se to stane. Tvrdím, že je tady toto nebezpečí. Navrhované změny výše uvedeného zákona jsou z tohoto pohledu jenom dalším nutným mezistupněm k realizaci aspoň některých výše uvedených kroků či metod. Nelze tedy vyloučit inovativní přidání dalších metod, nebo jsem možná na některé zapomněl, které povedou k upevnění nadvlády ideologie nihilistického progresivismu skrze mediální manipulaci a ovládání mas. Ďábelské je, že si vlastní cílenou a záměrnou destrukci musí naši občané i sami financovat, aniž by mohli jakkoliv ovlivnit alokaci těchto finančních prostředků. Musím uznat, že zatím až na malá zaváhání jsou velmi úspěšní (kdo) a v čase, který sleduji, se tyto jejich víceméně skryté mediální manipulace výrazně zlepšují, a to aniž by to bylo podstatným způsobem zaznamenáváno a reflektováno jejich názorovými oponenty a kritiky. A ještě se nám drze tvrdí, že jsou nezávislí a objektivní a zaručují pluralitu myšlenek. Myslím, že se rychle blíží čas, kdy bude nutno financování veřejnoprávních médií změnit tak, aby byla naplněna výše uvedená litera zmíněných mediálních zákonů, a případně je přizpůsobit nové digitalizované době individuálního masového šmírování a ovládání naší populace prostřednictvím zahraničních korporací nebo mocností, tedy hlavně přistoupit k zajištění plurality a objektivity informací za účelem hájení národních zájmů našich obyvatel, nikoliv zahraničních zájmů a zájmů nadnárodních korporací, a využít médií a digitálních technologií, nikoliv k ohlupování naší populace, zejména dětí a mládeže, ale k sofistikovanému individualizovanému vzdělávání a případně i zábavě. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče, a poprosím dalšího řádně přihlášeného a to je pan poslanec Karel Sládeček. A využiji ještě pro omluvy. Paní poslankyně Adámková od 22.30 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Kubíček od 20 z pracovních důvodů, pan poslanec Síla od 19.15 do 20.30 z pracovních důvodů, pan premiér Fiala celý jednací den z pracovních důvodů a pan vicepremiér Rakušan od 20 z pracovních důvodů. A máte slovo, pane poslanče.