Michal Šalomoun

1. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 738/ - prvé čtení

TechnologyCycle 2021-2025Bill 9999#125source ↗

Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem tady slíbil, že se pokusím vysvětlit takovou tu dichotomii mezi daní a poplatkem. Obecně platí, že poplatek má mít nějaké protiplnění, daň je v podstatě povinná platba, která protiplnění úplně nemá. Problém je, že náš právní řád tady tohleto rozlišení úplně nedodržuje, nedodržuje ho v x případech, no, a tady je to podobné. Protože tuhletu úpravu, kterou tady máme, na kterou navazujeme, tak ta je tady třicet let. A problém toho designu a tady té dichotomie spočívá v tom, že asi je logické, aby ty poplatky hradili ti, kteří nějak jako čerpají tu službu, protože z těch poplatků se zase ta služba vyrábí. No, ale tohle v praktické rovině zajistit regulatorně je velice obtížné, téměř nemožné. Zákonodárce před třiceti lety, když to nějakým způsobem designoval, tak to udělal tak, že si pomohl určitou konstrukcí a řekl - no, tak ti, co se na to vyloženě dívají, tak to asi nedokážeme, tak udělejme to, že to budou platit domácnosti, které mají přístroj - alespoň jeden a platí se za ten jeden, i když jich mají víc - které mají přístroj, který to vysílání nějak dokáže přijímat. No, ale touhletou pomocnou konstrukcí jsme vyšli z té poplatkové logiky a ta konstrukce je v zásadě daňová a je to svým způsobem podle té daňové teorie jako daň z majetku. No, a co se stalo teď? Dneska máme konstrukci, že platí rodina, která má přístroj, který umí přijímat jednak terestrické vysílání, jednak vysílání po kabelu a jednak vysílání satelitní. No a po těch třiceti letech asi ten stav techniky a samozřejmě i stav společnosti se poněkud proměnil a asi je logické do toho zařadit ten internet. Teď nejsem v detailech, jak moc se rozšíří ta poplatková povinnost, pro mě se nic nezmění, já si akorát změním ty platební příkazy a to bude všechno. A z hlediska těch rodin se v zásadě nic extra nemění v rámci těch úvah. Něco jiného je u těch firem. Tam se totiž stala jiná věc. Ta současná konstrukce je taková, že podnikatel nebo firmy platí za každý přístroj. No, a v devadesátých letech to bylo v zásadě v pohodě. To se tak týkalo toho, že máte auto (?) v autě, ale vlastně nikdo nějakou sólo televizi ještě extra ve firmě asi neměl. Nebo možná měl. Ale jak ta technika začala být čím dál tím lepší a už se nepoužívaly takové ty šílené monitory k počítačům, už se začaly používat trošku lepší hračky, abych takhle řekl, i ty monitory k počítačům už měly normální TV tonery, mobily začínaly mít FM tonery a všechny tyhlety věci by měly být zpoplatněny. Takže ta současná regulace je vůči firmám a vůči těm malým podnikatelům nebo vlastně asi jakýmkoliv podnikatelům poměrně hodně přísná. Pokud do toho promítneme tu samou úvahu a ještě rozšíříme to, že by se to týkalo i přístrojů na příjem internetu, tak tahle přísnost už by byla fakt jako krutopřísná. A tak vlastně ministerstvo přišlo s nějakým pragmatickým řešením a to řešení je samozřejmě paušalizované a má své nedostatky. A přišlo se teda s konstrukcí, že - dobře, nebudeme to vázat na vlastnictví toho přístroje jako dosud, ale budeme to vázat asi na počet zaměstnanců, u těch malých to asi nechme být a začněme pragmaticky asi s nějakými 25 zaměstnanci, že by se platilo za pět přístrojů. Té logice asi dokážu rozumět, asi mám nějakého ředitele, který bude mít nějaký počítač, nějaký telefon, nějakou sekretářku, budu mít nějakého účetního, budu mít tam pár aut, kde prostě ta rádia mít budu taky. Takže tohleto je to pragmatické řešení a nemyslím si, že by bylo nějak jako extra přísné. Pokud je platí zaměstnavatel od 25 zaměstnanců výš a v té první sazbě platí za nějakých pět přístrojů, no, tak kolik to měsíčně je? Jestli náklady na jednoho zaměstnance, teď si pomůžu nějakým fakt jako jednoduchým výpočtem, náklady na zaměstnance včetně odvodů, dejme tomu 50 tisíc, pokud jich mám alespoň 25, tak to jsme 1 250 tisíc a pokud jsem schopen hradit tohle všechno, tak zaplatit ještě tisícovku navíc v rámci těchhletěch poplatků mně nepřipadá nic extra. To, že se to jako nějakým asociacím podnikatelským nelíbí, pak tomu úplně nerozumím, protože asi do toho neprojektují zájmy těch svých jako nejmenších členů, protože těm se výrazně uleví. A pokud by zůstala ta stávající logika, tak by to pro ně opravdu značně přísné bylo. A ještě na doplnění. Legislativní radě vlády se na tom nelíbila... Spíš upozorňuje na jednu věc, na to, že ta terminologie není úplně správná, ale tu tady máme třicet let, tohleto prokletí, akorát na to navazujeme. *** Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! A je tam tedy jedna zvláštnost, a to, že ať už je to daň, nebo poplatek, to už je jedno, tak stejně na to máme udělán jiný nástroj, na tu správu a v podstatě by se to mělo jet podle daňového řádu, ale tady máme takovou speciální proceduru, že se vlastně ty nedoplatky žalují u civilního soudu. Je to zvláštní věc, ale je to věc, která je tady prostě 30 let, a ta praxe se s tím nějak sžila. Takže žít s tím asi umíme, koneckonců s tím 30 let žijeme, ale terminologicky správně to úplně není. Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Andrej Babiš. Prosím, máte slovo.

Source: ParlText CEE · speech_id CZ_S_20240711_00125